Přežil Josef Čapek koncentrační tábor? Zkoumá to film Ztracen 45

Jeden z nejvýraznějších představitelů české kultury 20. století Josef Čapek zahynul patrně při epidemii tyfu v polovině dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Taková je obecně uznávaná verze, která však nemusí být pravdivá -upozorňuje se dosti sugestivně na začátku snímku. Až to vypadá, že se Josef Císařovský něčeho nového dopátral. Ale i když to tak úplně není, stále je dobře, že se k tomuto bolestnému tématu vrátil a v dokumentu s velkým podílem hraných scén připomíná divákům deníky Jarmily Čapkové z let 1932 až 1938 a 1945 až 1947.

Anna Císařovská jako mladá Jarmila Čapková.

Jarmilino zoufalé pátrání v troskách nacistického Německa je totiž až posledním dějstvím vrstevnatého příběhu, jehož tragické rysy nejsou spojeny jen s Čapkovým uvězněním a smrtí. Předtím, než do života manželů vstoupila brutální realita německé okupace, to totiž byla Jarmila, kdo se cítil tragicky semílaný životem - a konkrétně právě životem po boku úspěšného, neúnavného umělce, který však (aspoň podle jejích zápisků) projevoval pozoruhodnou ignoranci vůči citovým potřebám vlastní ženy. Krátké období, kdy se jí Josef nešikovně dvořil (ve filmu citovaný Čapkův milostný dopis je opravdu neodolatelný) a hořel obdivem, vystřídalavmanželství rutina a chlad. Jarmila, která sama chovala tvůrčí ambice, byla odsouzena do role hospodyně, která často nemá ani nárok účastnit se se svým manželem společenských akcí.

S podporou vědmy

V citovaných zápiscích tak stále roste Jarmilina hořkost a zklamání: zatčení a internace Josefa Čapka přišly ve chvíli, kdy manželství bylo zřejmě prakticky vyhaslé. Přesto (ale možná také právě proto) pojala Jarmila po válce jako svůj životní úkol Josefa najít - i přesto, že reálná naděje byla minimální. Kdo si však v takové situaci troufne podcenit byť třeba jen procento pravděpodobnosti? Oficiální verzi o Čapkově úmrtí při tyfové epidemii odporovalo svědectví českého tlumočníka britské armády v Bergen-Belsenu, který prý viděl Josefa Čapka ještě tři dny po skončení války. Je tedy Josef stále kdesi v Německu, možná nemocný, zmatený?

Saša Rašilov jako Josef Čapek.

Jarmila Čapková postupně podřídila pátrání po Josefovi veškeré své konání. Informaci jí "potvrdila" i věštkyně, což byl pro Jarmilu další významný impulz. Na vlastní pěst se pak vydává do Německa, získává a zase ztrácí indicie, časem už jí zůstává jen víra, která však nedochází naplnění. Její útrapy (nejen ty duševní) musely být obrovské, katarze se nedostavila - jedině snad v tom smyslu, že sama pro sebe znovu nalezla ztracenou lásku k muži svého života.

Snímek Josefa Císařovského deníky Jarmily Čapkové důstojně ilustruje. Některé obvyklé nectnosti (či znouzectnosti) hraného dokumentu jsou tu však až příliš citelné. Kladem je výkon Taťjany Medvecké v roli ženy zoufale pátrající po svémmuži, ale také vykonávající jeho závěť: nedopustit, aby se na veřejnost dostaly stovky Čapkových děl, která sám nepovažoval za dobrá. Žena, jež s bolestným odhodláním nožem ničí dílo svého nezvěstného muže, je tu vykreslena vskutku silně. Zajímavé (ale fungující) řešení našel Císařovský pro obsazení role samotného Josefa Čapka, kterého ztvárnil Saša Rašilov. Mladší verzí Jarmily je v těchto momentech Anna Císařovská. Zdařilé pasáže jsou však prokládány spornějšími úseky, někdy je tok historického příběhu zbytečně narušen nedůležitým vstupem současného rozhovoru, jindy tahají za oči digitální efekty či naopak poloamatérské dramatizace konce války za pomoci klubu vojenské historie. Záběry rozvodněné Vltavy, které majímít symbolický rozměr, jsou spíše zavádějící.

Snímek Ztracen 45 je pozoruhodný zejména svým tématem. Je to atraktivní maketa plnohodnotného filmu, který by mohl jednou vzniknout.