Ať to trvá, Leonarde! Nové album Popular Problems přináší silné písně

Byť jeho styl je daný, kanadský hudebník, básník, zenový mnich, Žid z diaspory, bohém i asketa rozhodně nežije z minulosti. Jestliže před dvěma roky se jeho album Old Ideas objevilo vysoko ve výročních žebříčcích, pak letošní další porce nemá slabší šance.

Na novém albu Popular Problems dokonce promlouvá o tom, nač kolem Cohena myslíme: co je už u něj dílem stáří, sám se tu zmiňuje o své nejpopulárnější písni Halellujah. Vida, a to jeho album Dear Heather mělo přesně před deseti lety ráz závěti a posledního slova. Jenže člověk míní a vyšší síly mění. I o tom je finální píseň nového alba nazvaná You Got Me Singing: "Přiměls mě zpívat, i když zprávy jsou jen špatné (...) přiměls mě pochopit, že ještě nemám skončit." Jako konec tahle živoucí deska tedy fakt nezní.

Deska se závany černého soulu

S grácií zkušeného autora stručných i mnohastrofových textů řekl letos Leonard Cohen v rozhovoru, že nakonec nezáleží na tom, co přesně zpěvák v písních vysloví: podstatná je energie, která skrze něj proudí. Proto se taky uznale zmiňuje o rapperech Kanyeovi Westovi a Jayi-Z ("v každé generaci se najde dobré víno");sWestem ho navíc spojuje potřeba nezůstávat na místě a hledat něco nového.

Což u songwritera Cohena platí tak napůl: forma písní zůstává, ale jejich nápady jsou původní. A hudebně se stává tenhle vypsaný autor na stará kolena čím dál plnokrevnější. Deska s napjatým soundem a hlavně závany černého soulu je orchestrací tím nejlepším, co Cohen za mnoho let pustil ven (producent Patrick Leonard, který pracuje pro Madonnu, pochopil princip lehce opentlené střídmosti, který Cohen potřebuje). Vlastně je dnes na tom hudebně mnohem líp než kolem slavné desky The Future, o níž Vladimír Vlasák v 90. letech napsal, že už se blíží parlandu Rudolfa Hrušínského nejstaršího, když recitoval životní zkušenosti do sladkobolné hudby Jiřího Zmožka.

Na Popular Problems je jen devět písní, což ve výsledku nemá mnoho stinných stránek. Žádná není slabá, žádná neopakuje něco, co Cohen udělal už dřív (i když tu sebeironicky říká, že po celý život zpívá jeden kousek), šestatřicet minut se dá uposlouchat v kuse. Připočtěme, že některé z písní autor pomalu obrábí po dekády: tady to prý byla Born in Chains – nejfilozofičtější ze songů spojující židovská i buddhistická, vrozená i přijatá životní břemena.

Úvodní Slow (Pomalu) je hymnou všech, kdo odmítají výzvu k rychlosti a soupeření: "Zpomaluji svou melodii, nikdy jsem to neměl rád rychle (...), není to tím, že jsem už starý, není to životem, jaký jsem vedl: vždycky jsem byl rád pomalý, i moje máma to říká." Kdo si dobře zavazuje tkaničku, nemusí být závodní běžec, říká tu Cohen; a poznáváme jeho typický styl, když v erotické odbočce koncem písně prosí svou lásku, aby během milostné noci taky zbrzdila. "Nechci tam být první – chci, ať to trvá." Minimálně touhle písní přispěl Cohen do svého zlatého fondu.

Co je tu ještě nadsázka

Jenže silné momenty se tím nevyčerpávají: "Otec říkal, že jsem vyvolený, máma říkala, že ne. Vyprávěli mi příběh cikánů a Židů, bylo to silné, žádná nuda, bylo to skoro jako blues," říká se v Almost Like The Blues, singlu, který předznamenal vydání alba. Cohen tu proplétá trpčí pohled, který vidí násilí a utrpení, s jakýmsi věčným úžasem nad zázračností světa. Navíc tu groteskně staví vedle sebemučení, zabíjení a špatné recenze na svou hudbu: je to taktika, díky níž hůř odhadujeme, co je tu ještě nadsázka? Je tu píseň reagující na následky hurikánu Katrina (Samson In New Orleans) a song načrtnutý brzy po jedenáctém září (The Street). Ale i těmhle písním vládnou obecné, až mytické obrazy, budou použitelné i po letech. Nejen pro autorův odstup, i pro jeho tíhnutí k slastem těla, které se do talmudických narážek pro 21. století často nějak zamotá.

Někde spíš mumlá a hraje hlasem, vítězně sebeobviňující Did I Ever Love You odzpívá velmi suverénně. V pořádku je však především charisma mistra Leonarda, které spolu s jeho raciem drží Populární problémy pohromadě.

Momentálně se prý hodně dívá s vnoučaty na kreslené seriály. Na letošek stanovil koncertní pauzu, případné další živé hraní bude bohatší o pozoruhodný repertoár, který přechází do krve s rychlostí hitů. I když, jak radí sama deska, je dobré naposlouchávat je pomalu.