Lidovky.cz

Na prknech Divadla v Řeznické ožívá nacistka Riefenstahlová

Kultura

  14:00
PRAHA - Původní slovenská hra Leni autorské dvojice Valerie Schulczové a Romana Olekšáka je fiktivním setkáním dvou skutečných osobností, legendárního moderátora Johnnyho Carsona a Leni Riefenstahlové, „dvorní režisérky“ Adolfa Hitlera.

Pouták na inscenaci Leni Divadla v Řeznické. foto: Divadlo v Řeznické

Carsonova „The Tonight Show Starring Johnny Carson“ patřila třicet let k nejsledovanějším talkshows Ameriky. Při fiktivním setkání Carsona a Leni se hlavním tématem stává pochopitleně Lenina minulost. Johnny odhaluje Leniny osobní postoje k fašismu a holokaustu a spolu s autory hry si kladě otázky: Jaká je odpovědnost umělce za jeho dílo? Jaká je hranice mezi posluhováním ideologii, aktivní spoluúčastí na budování režimu a uměleckou tvorbou? Je možné převzít odpovědnost za dobu, ve které tvoříme?

Vilma Cibulková v inscenaci Leni Divadla v Řeznické.

Netypický životopisný příběh jedné z nejlepších filmařek světa, která zazářila díky filmům na objednávku Třetí říše, je dílem dvojice slovenských autorů, Valerie Schulczové  a Romana Olekšáka, režisérem iscenace je Viktor Polesný. V hlavní roli Leni se představuje Vilma Cibulková, dále hrají Dana Syslová, Martin Preiss a Ondřej Kavan.

Leni Riefenstahlová

Leni, vlastním jménem Berta Helene Amalie Riefenstahlová (1902 – 2003) byla německá filmová režisérka, tanečnice, herečka a fotografka. Byla známá pokrokovým a novátorským přístupem k natáčení filmů, ale i podporou myšlenky nacistického Německa, začínala jako úspěšná tanečnice, po úraze se přeorientovala na dráhu herečky a posléze režisérky. Jejím režijním debutem bylo Modré světlo (1932). Ve stejném roce se účastnila vystoupení Adolfa Hitlera, který ji nadchl a podařilo se jí se s ním i osobně seznámit. Z kontaktu s Hitlerem a poté ministrem propagandy Goebbelsem vznikla spolupráce, která započala propagandistickým filmem Vítězství víry. Ten byl prvním dílem tak zvané norimberské trilogie.

Leni Riefenstahlová při natáčení v roce 1936.

Následoval slavný Triumf vůle (1934), který dokumentoval 6. sjezd NSDAP a ukázal Riefenstahlovou jako velmi progresivní a kreativní režisérku. Masové scény, projevy a noční shromáždění použila ve filmu esteticky a tím vytvořila nový druh filmového umění. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkach v roce 1935 získal film cenu jako nejlepší zahraniční dokumentární film. Poté vytvořila také na státní objednávku film o mnichovksé olympiádě (1936), který byl opět velmi inovativní, například poprvé se natáčelo s kamerou pod vodou. V roce 1940 začala natáčet film Nížina, kde jako statisty použila i Romy vězněné v koncentračních táborech. Film nedokončila. Po válce byla vyslýchána a souzena pro spolupráci s nacisty. Nakonec byla nedacifikována, nálepky „Hitlerovy režisérky“  se ale už nikdy nezbavila.

Po letech v ústraní překvapila svět sérií fotografií členů afrického kmene Nibiů, který několik let zblízka sledovala. Ve svých sedmdesáti letech se začala věnovat potápění a opět vytvořila sérií pozoruhodných fotografií, které mapovaly podmořský svět. Časopis Time ji v osmdesátých letech zařadil mezi stovku nejvýznamnějších filmových tvůrců.  

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.