Obrazy, zvuky, prostor. Audiovizuální dobrodružství Milana Grygara

Grygar se ve své tvorbě zabývá vztahem obrazu, zvuku a prostoru. Jeho koncept podle odborníků spíše než s domácí výtvarnou scénou souvisí s názorovými okruhy evropského a amerického umění. „Milan Grygar je v českém výtvarném umění unikátní postava, typologicky výzkumník, který v relativní uzavřenosti pracoval stranou hlavních proudů,“ řekl o Grygarovi historik umění Vít Havránek, když umělec loni dostal Cenu ministra kultura za přínos ve výtvarném umění.

Milan Grygar u svého plátna Antifona, 2014.

Grygar se narodil v roce 1926 ve Zvolenu. Po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové u Emila Filly se zabýval malbou v zátiších. V roce 1964 vytvořil sérii černobílých kreseb a učinil přitom objev, který předurčil jeho uměleckou dráhu a zajistil mu originalitu. Nahrávkou na magnetofonový pásek pořídil přesný akustický záznam vzniku kresby. Od roku 1965 se začal zabývat vztahem kresba - zvuk.

Tehdy poprvé zapojil zvuk do Akustických kreseb, které vznikaly současně s velkoformátovými tušovými malbami dřívkem a později dalšími netradičními předměty. Grygar později vytvářel Mechanické akustické kresby pomocí kovových součástek nebo hraček na klíček. Od rok 1969 se zabýval Hmatovými kresbami, kde propojil zvuk s aktivitou lidského těla.

V roce 1970 uskutečnil v pražské Alšově síni akci nazvanou Audiovizuální vztahy. Realizoval při ní hmatovou kresbu, do níž autor vstupuje jako fyzická osoba, uskutečňující kresbu prsty bez kontroly zrakem. Jeho akustické kresby vyšly v letech 1969 a 1976 na gramofonových deskách. Grygar je také známý jako tvůrce „obyčejné“ užité grafiky - v letech 1961 až 1989 vytvořil 175 filmových plakátů.

Z výstavy Milana Grygara Vizuální a kustické v Městské knihovně v Praze.

V 80. letech se Grygar vrátil k malbě a zvuk zapojil i do těchto obrazů. V roce 1987 vytvořil první Černé obrazy, několik čtvercových formátů zamýšlených jako vizuální propozice pro možnou hudební interpretaci. Od 80. let realizuje soubory Antifon, černé a bílé obrazy, případně červené a černé které jsou vizuálním přepisem hudebního aktu.

Výstavu doplňuje dokument, na kterém lze vidět, jak Grygarovy kresby vznikají. Výstavu doprovází publikace, která je založena na rozhovoru kurátorky s autorem, galerie u příležitosti výstavy vydala dva limitované soubory multiplů, Ptačí partituru z roku 2008 a Zvukoplastickou kresbu z roku 1973, číslované a signované autorem.