Hudební pocta filmu bratří Coenů přinesla setkání folkařů napříč polovinou století

Děj filmu V nitru Llewyna Davise (2013) zasadili bratři Coenovi do roku 1961. Z pohledu fiktivního neúspěšného muzikanta měl připomenout atmosféru dob tzv. amerického folkového revivalu, který započal ve 40. letech minulého století a jehož popularita kulminovala v první polovině 60. let. Aby film podpořili, napadlo bratry Coeny a producenta soundtracku T Bone Burnetta, písničkáře známého také díky hudbě k filmu Návrat do Cold Mountain, uspořádat mimořádný koncert. Konal se 29. září 2013 v newyorské Town Hall a svedl na pódium těžko uvěřitelnou sestavu hudebníků různých generací. Záznam vystoupení právě vychází.

„Některé z písní ve filmu jsou sto let staré, jiné byly právě napsány, ale znějí jako sto let staré. (...) Abychom přitáhli pozornost k ne zrovna módnímu snímku, pozvali jsme na pódium nejen herce a hudebníky, kteří se podíleli na soundtracku, ale také členy výjimečné muzikantské komunity, která se spojila právě kolem téhle staré hudby a drží ji při životě i v nejsoučasnějším rozpuku technologické revoluce. Požádali jsme je, aby zahráli jednu tradiční píseň a jednu ze svých nových skladeb,“ vysvětlil T Bone Burnett v tiskové zprávě k vydání živého dvojalba.

Podtitul koncertu zněl „Oslava hudby z filmu V nitru Llewyna Davise“. Přesně to nabízí i nahrávka. Nezávisle na filmu oslavuje nejen muziku prvních „folkařů“, kteří před více než půlstoletím začali oživovat zájem o lidové písně a vytvářet zcela novou písničkářskou scénu, ale i odkaz této hudby v tvorbě dnešní.

K příjemným překvapením a silným momentům koncertního alba patří například duet Joan Baezové (74), pamětnice vrcholných dob folkového revivalu, a Marcuse Mumforda (27), frontmana kapely Mumford & Sons. A vůbec setkávání různých písničkářských generací. S paní Joan si zazpívají i „britský vyslanec“ Elvis Costello (60), písničkářka Gillian Welchová (47) nebo Chris Thile (33) ze sestavy kapely Punch Brothers (u nás známý díky nedávnému koncertu s jazzmanem Bradem Mehldauem). Nevzniklo přitom nic sentimentálně rozechvělého, z muziky je cítit vzájemná úcta a zároveň zdravé sebevědomí.

Díky koncertu se uskutečnila i jinak nepravděpodobná spolupráce „meziprofesní“. Oscar Isaac, představitel postavy Llewyna Davise, a další herec Adam Driver se předvedli jako zdatní zpěváci dokonce i ve společné písni (a tím pádem v přímém srovnání) s Elvisem Costellem.

Nezvyklá spojení ovšem nezastiňují vystoupení sólová. Dle očekávání brilantní vstup předvedl například Keb’ Mo’, který se krom blues vždy věnoval i folku a odkazu protestních zpěváků. Nepřekvapí ani, že mezi účinkující dobře zapadl rocker Jack White. Nominoval se díky svým obecně známým sběratelským, vydavatelským a samozřejmě i muzikantským zájmůmo meziválečné blues i folk.

Hned několika interpretům se díky koncertu podařilo více zviditelnit, konkrétně reprezentantkám tzv. neotradicional country The Secret Sisters či jazz-soulové kapele Lake Street Dive. A Rhiannon Giddensová, jinak zpěvačka cenou Grammy dekorované skupiny Carolina Chocolate Drops, předvedla natolik strhující sólový výkon, že jí T Bone Burnett hned v zákulisí nabídl produkci profilového alba. Retro folkového revivalu?
Skoro by se mohlo zdát, že dvojalbum Another Day Another Time reprezentuje záznam jakéhosi retra folkového revivalu 60. let. Ale tak to není, žádné pusté opakování minulého se nekoná. Když už, tak snad „revival revivalu“, „oživené oživení“. Nahrávka spíš ukazuje, jak se do dnešní eklektické hudební scény propsala mimo jiné i estetika původního folku. Ona estetika byla ostatně vždy kontinuálně přítomna, byť se třeba v rámci freak folkové či weird folkové vlny schovávala do laptopů a zahalovala elektronickým zvukovým závojem.

Ani jednoho z interpretů přizvaných na koncert nelze označit za pouhého epigona. Avett Brothers, Conor Oberst, Rhiannon Giddensová ani Punch Brothers tu nehrají, navzdory uvedenému citátu T Bone Burnetta, „staře“. Jen znají zdrojnice své hudby, dokážou těžit ze stejného kulturního podloží jako generace před nimi a dodat přiznanému dědictví současný úhel pohledu i osobitost. I benjamínek Marcus Mumford umí následovat motivy z dob, které nepamatují ani jeho rodiče, s odzbrojující přesvědčivostí, upřímným nadšením, ale hlavně po svém.

Název koncertu i živého alba převzal T Bone Burnett od muže, v jehož kapele v polovině 70. let působil. Jde o verš z písně Boba Dylana Farewell (1963), která zněla v závěru filmu Inside Llewyn Davis i propagačního koncertu: „Setkáme se jiného dne, v jiném čase.“ Příhodný titul. Rande folkařů několika generací se onoho dne úplně jiné éry vydařilo.