Jednotlivé objekty představují různé podoby síly, jak se s nimi lidé i jiné živé bytosti setkávají nebo je používají. V některých případech jsou znázorněny principy síly, které jdou proti sobě. Výtvory umělců tak představují třeba sílu přírodní a animální, sílu mužskou a ženskou nebo i sílu politickou.
Umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 v Praze mezi studenty Akademie výtvarných umění. Prošlo jí přes deset členů - Luděk Rathouský, Radim Kořínek, Petr Motejzík, Marek Meduna, Jiří Franta, Petra Čiklová, Ondřej Brody, Viktor Frešo, Václav Magid, David Kořínek, Marek Matějka, Zuzana Blochová. Aktuálně ale skupinu tvoří vždy kolem pěti členů. V občanském životě jsou malíři, učitelé nebo kurátoři, jejich skupinová činnost má vždycky politický a společenský přesah, často vyznívá jako provokace.
Pálení vlajky i vstup do KSČ
Velmi brzy je mediálně zviditelnily jejich projekty, jakými bylo přetření Lennonovy zdi na Kampě, pálení vlajky, cynické komentáře odsunutí sudetských Němců, vstup do KSČ, utopení obrazu z Národní galerie v Orlické přehradě nebo roční ohlašování demonstrací na Václavském náměstí. Část z nich se v roce 2004 vykálela v Národní galerii před dílem Milana Knížáka, aby tak vyjádřili své mínění o tehdejším řediteli.
Před sedmi lety se vymezili vůči konceptuálnímu umění a na protest proti němu uváděli, že se chtějí věnovat umění hledajícímu podstatu sebe sama a přestávají ve svých projektech používat text, aby zesílili účinky samotného umění.
Rafani ale také pořádají výstavy, vedli galerii, organizovali přenášky, dvakrát byli nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého a v roce 2010 natočili dokumentární film 31 konců/31 začátků, který přibližuje dvě desítky osobností alternativní kultury. Všem je společné to, že se jejich tvorba a životy vymykají hlavnímu proudu, v umění i životě hledají vlastní, alternativní cesty a jsou kritičtí ke světu kolem sebe.
