Lidovky.cz: Seriál Reportérka je uvozen sdělením, že je natočen podle skutečných kauz. Byly to kauzy, se kterými jste se setkal osobně vy sám jako novinář? Nebo kde jste čerpal inspiraci?
S některými jsem se setkal skoro doslovně (třeba otázka sekty v dalších dílech), s některými okrajově a tzv. jsem si je dotvořil. S čím jsem se ale setkal, bylo základní téma seriálu: tedy střet tzv. čisté žurnalistiky s klesajícími náklady a tudíž snaha zvednout je i za cenu bulvarizace do té doby seriózního časopisu. On také divák uvidí jen tři díly, ala napsáno je jich třináct. A tam jsou některé kauzy, které jsem jako novinář zpracovat nemohl, protože jsem k nim neměl dost žurnalistických materiálů, ale zároveň jsem věděl, jak proběhly. Takže jsem je zpracoval alespoň fiktivní formou. I postavy mají svůj předobraz v realitě.
Lidovky.cz: Co říkáte na současný televizní detektivkový boom? V zahraniční i u nás.
Já myslím, že jako všechno, čeho je příliš, se to časem přejí. Ale mně jako autorovi tohoto žánru to vyhovuje. Znám své limity, neměl jsem nikdy ambice psát umělecké filmy a spíš mě baví hrát si s žánrem krimi nebo detektivky, přidávat do ní něco navíc. Což je v tomhle případě základní téma žurnalistiky, které se klene nad dílčími epizodami.
Lidovky.cz: Jak se vám spolupracovalo s režisérem Danem Svátkem? Účastnil jste se natáčení?
Já už jsem si zvykl, že režiséři v různé míře scénáře přetvářejí k svému obrazu, aniž by o tom informovali autory. Dana Svátka jsem si sám vybral a tak musím tolerovat některé jeho změny. Třeba že místo potkana má Hedvika za mazlíčka chameleona. Nebo že postavy občas promlouvají do kamery. Natáčení jsem se párkrát zúčastnil, ale vím, že pro režiséry je nejstrašnější věc živý autor na place :-). Takže sice přihlížím, ale nekomentuji, snažím se nebýt vidět.
Lidovky.cz: Tématem seriálu je i bulvarizace médií, s níž souvisí střet mladého, dravého a po zisku toužícího vedení se starými poctivými novinářskými bardy... Je to podle vás odraz situace českého mediálního světa?
Obávám se, že než byly tyto tři díly natočeny, byl tento boj už dobojován. Ve prospěch bulvarizace. A staří ještěři už buď vymřeli nebo odešli do důchodu – nebo se dali na politiku…
Tereza Voříšková a Jiří Bartoška v seriálu Reportérka
Lidovky.cz: Hlavní hrdina seriálu, vedle titulní reportérky, je právě takový „bard“ - reportér Vlach v podání Jiřího Bartošky. Žije svými reportážemi, nosí si práci domů, v podstatě na nic jiného nemyslí. Je to tak trochu váš autoportrét?
Autor má vždycky tendenci dávat do scénářů a knih své zkušenosti a svou představu o sobě. Ta je ale pochopitelně vždy trochu zidealizovaná. Ja vždy jsou v ní přimíseny cizí elementy, většinou ve stylu „jak bych vypadat chtěl“. Takže je možné, že okolí mě vidí úplně jinak. Nikdy by mě např. nenapadlo, že by mě (kdybych to byl já) mohl hrát takový představitel filmových krasavců jako Jiří Bartoška.
Lidovky.cz: Byl předobrazem seriálové redakce časopis Reflex?
Zčásti ano, zčásti ne, protože ten proces nástupu mladých se všemi těmi teambuildingy a jinými blbostmi postihl i média televizní. Bohužel uplynula nějaká doba od napsání scénářů k realizaci, takže leccos vyčichlo. Třeba squash.
Lidovky.cz: Měla i Hedvika i živý předobraz?
Ne. Zase jsem ji stvořil z několika předloh, přičemž některé z nich tvořili kluci. Jde o charakterové vlastnosti.
Tereza Voříšková v titulní roli seriálu Reportérka
Lidovky.cz: Co je podle vás úkolem novináře v dnešní době? Je to jiné než třeba před dvaceti lety?
Úkol investigativního novináře je pořád stejný: buď objevit něco úplně nového – nebo úplně jiný pohled na věc, která už byla objevena jinými. Já jako nedeníkový reportér mám o úkol víc: musím ještě vyprávět tu informaci příběhem. Který – jak říká Miloš Forman – musí být pravda a zároveň zábavný. Jinak to čtenář přeskočí a televizní divák přepne na akční film – a informace k cíli nikdy nedoletí.
Lidovky.cz: Jaké jsou nejčastější chyby, se kterými se novináři u nás potýkají? Co je slabinou současné české žurnalistiky?
Přílišná víra, že vše se dá vygooglovat – tedy malá práce v terénu – a tragická čeština. Hrubé gramatické chyby typu shoda podmětu s přísudkem, za které jsme dostávali ve škole pětky.
Lidovky.cz: Jaké jsou první reakce? Ozval se někdo, kdo se identifikoval s postavami a cítí se být vykreslen nelichotivě?
Zatím se nikdo v tomto smyslu neozval. Jen nás několik diváků upozornilo na drobnou lékařskou chybu: že pacient v hypoglykemickém šoku potřebuje cukr, nikoli inzulín. Jsem jako novinář zvyklý ověřovat si věci, kdykoli mám pochybnosti. Tady jsem si byl bohužel naprosto jistý, protože tu situaci zažil můj kolega-diabetik a říkal mi: Já blbec jsem si zapomněl píchnout! Ale myslel zřejmě předtím. Tak se všem diabetikům omlouvám.
