Dobrý ovčák Kyle. Americký sniper má k agitce daleko

Film čtyřiaosmdesátiletého režiséra Clinta Eastwooda začíná znepokojivým obrazem nepřátelského prostředí iráckého města, kde ústředním zdrojem tísnivého pocitu je volání muezzina „Allahu akbar“. A končí dokumentárními záběry amerických občanů, vzdávajících na poslední cestě čest dokonalému vlastenci s vynikající muškou.
Na jedné straně je to tedy film tak přímočarý jako uvažování někdejšího jezdce rodea a čeledína na farmě, který bezvýhradně vyslyšel výzvu sloužit zemi, kterou miluje. Na druhé straně může Americký sniper podnítit i poněkud hlubší úvahy nad obrazem, který předkládá.

Skutečný Chris Kyle si během svých čtyř iráckých misí vysloužil přezdívku „Legenda“. Navzdory pozdnímu vstupu do armády a následkům zranění, které si přivodil pádem z koně, absolvoval náročný výcvik „žabích mužů“ SEAL a stal se specialistou na odstřelování nepřátel ohrožujících americké jednotky. Zlomil v této disciplíně dokonce rekord – připsal si 160 svědky potvrzených smrtících zásahů, přičemž dalších 95 zásahů je vedeno jako „pravděpodobné“. Nepřátelé na jeho život vypsali odměnu. To se mu ale osudným nestalo, na rozdíl od jeho snahy pomáhat kolegům vojákům s adaptací po návratu do vlasti. V únoru roku 2013 jej na cvičné střelnici usmrtil pětadvacetiletý veterán s diagnostikovanou duševní nemocí. Do té doby ještě Kyle stihl vydat veleúspěšnou knihu líčící jeho vojenské angažmá i vyznávané hodnoty a podílet se konzultacemi na scénáři k tomuto filmu. Ten původně vznikal samostatně, pak se stal víceméně adaptací knižní autobiografie.

Dokonalá legenda

Kyleova paradoxní smrt sice nebyla impulzem k natočení Amerického snipera, jako dovětek k celému příběhu však má pro jeho vyznění zásadní význam: činí z něj legendu se vším všudy. Střelcův příběh se rozvíjí od epizody v raném dětství, kdy mu starozákonně dominantní otec (říká se mu „ano, pane“) vysvětlí dělení lidí na tři kategorie: ovce, vlky a ovčácké psy. Ti poslední jsou předurčeni chránit ostatní, a právě takový bude Chris: když už jako dospělý v roce 1998 v televizi spatří šokující záběry útoků na americké ambasády v Tanzaniia Keni, má jasno. Dá se odvést a bez mrknutí oka či stopy pochybnosti podstoupí drsný výcvik hraničící se šikanou. Vypracuje se ve špičkového profesionála, který chápe, jak těžkou práci bude muset odvádět. Ví, že jeho úkolem bude nezaváhat, ať bude mít na mušce třeba ženu s malým dítětem, pokud bude mít ta žena v druhé ruce granát. Přijmout tíhu takového skutku je součástí jeho poslání a on je ochoten ji nést.

Bradley Cooper ve filmu Americký sniper.

Věří, že unese i zodpovědnost za to, že před odjezdem do války se doma v Americe oženil a založil rodinu (při svatebním obřadu tu samozřejmě zazní ono příznačné „pan a paní Chris Kyle“). Rodina je pro něj stejně posvátná jako služba vlasti, a to jediné je příčinou skutečných konfliktů v Kyleově nitru. Když je ve válce, ví, že trpí rodina. Když je ve Státech, ví, že umírají kamarádi, které by mohl ochraňovat. Pokud jde o samotné zabíjení ve válečné zóně, přeje si Kyle, aby musel zasahovat co nejméně, ale ty desítky smrtících zásahů, které uskutečnil, je připraven před svým Stvořitelem kdykoliv obhájit. Ohrožení amerických vojáků, bránících vlast a potažmo svět, nelze připustit – přemítat o tom nějak jinak není pro Kylea vůbec představitelné.

Co dělají vojáci nejraději

Potřebu nadměrně složitého přemítání nemá ani režisér Clint Eastwood. Hodnota jeho uměleckého přínosu nespočívá v rozmlžení či zpochybnění hrdinského mýtu Chrise Kylea, ale právě v jeho důsledném propracování, dovedení do podoby, která nakonec o válce v Iráku a jejích účastnících patrně vyjevuje něco hluboce pravdivého.
Americký sniper není militaristickou agitkou či snad oslavou zabíjení: vlastně je to film protiválečný. Ovšem jen do té míry, že zdůrazňuje oběti, které američtí vojáci přinášejí a za něž pak často nejsou veřejností dostatečně oceňováni. Chris Kyle se musí vypořádat s hrůzami bitevní vřavy, ale po návratu jej čeká další boj. Musí se naučit žít v míru (o kterém ví, že je iluzorní, protože někde se pořád bojuje), musí zkrotit své pocuchané nervy. Svou úlohu ovčáckého psa se musí naučit hrát jinde – při navracení dalších veteránů do života. Dělá to tímnejlepším způsobem, jaký si dovede představit: s navrátivšími, často zmrzačenými vojáky chodí střílet – to je přece to, co dělá každý voják nejraději.

Představitel hlavní role (a také producent snímku) Bradley Cooper obdařil filmového hrdinu impozantní fyzickou schránkou (kterou si pro ten účel musel vybudovat) a měkkým, laskavým pohledem, zdánlivě kontrastujícím s oněmi 160 mrtvolami na Kyleově kontě. To ale byli vlci: vlídnost Kyleových očí patří ochraňovaným ovcím.
V jednu chvíli se v tom pohledu objeví opravdová bolest. To když Kyle na vojenském letišti v Iráku potkává svého bratra, který také narukoval – a válečnou zkušeností je zdeptaný. „Do hajzlu s tímhle místem,“ praví bratr a zaskočený Chris nechápe, o čem to mluví. On by tam nejraději byl pořád, dokud nebude celá ta nezbytná věc dokonána.
Ten měkký pohled spojuje filmového Chrise Kylea s jinou slavnou armádní postavou, odhodlanou bojovat do roztrhání těla. Ta sice vystupuje v humoristickém románu, ale vyrostla ze stejně nelítostné a velmi skutečné válečné vřavy. Haškův Švejk je také výsledkem snahy vykreslit, jak by vypadal voják, který nepochybuje. Americký sniper má svým způsobem podobnou naléhavost.