Historickou Varšavu ve filmu Město 44 pomáhalo stvořit české trikové studio

LN Režisér Jan Komasa měl k dispozici obří rozpočet, ale nelehký úkol. Ukázat, jak vypadala válečná Varšava. Proč si vybral právě vaši firmu?
Oslovil společnosti v Německu a v Anglii, ale nakonec se mu nejvíc líbily triky, které jsme dělali pro Smrtonosnou past, Tmavomodrý svět a Hořící keř. Od začátku věděl, že to je obrovský závazek, protože film musí být věrohodný pro nejstarší generaci, která si pamatuje válečnou Varšavu, ale zároveň musí být dostatečně akční, aby zaujal mladé lidi. Komasa, který je autorem scénáře, měl od začátku jasnou představu, které ulice a náměstí chce znovu „postavit“. 

LN Kde všude jste sháněli podklady pro jednotlivé scény?
Na Varšavské povstání jsou Poláci velmi hrdí, a tak je velmi dobře zpracované. Existuje o něm hodně knih i obrazových materiálů. Našli jsme web, kde je interaktivní mapa válečné Varšavy. Jsou tam historické fotografie exteriérů i interiérů, a tak se můžete doslova procházet jednotlivými ulicemi. To byl hlavní podklad pro naše experty. Pracoval na tom průběžně třicetičlenný tým, který musel zvládnout nejen speciální software na stavbu 3D objektů, ale musel mít také výtvarné cítění. Nestačí jen poskládat pár historických fotek a počítačově je „přilepit“ na 3D model. 

LN Ve filmu je množství akčních scén, ale také záběry na varšavské ulice. Která rekonstrukce byla nejsložitější?
Určitě scéna z ulice Marszalkowské. To byla hlavní tepna Varšavy, něco jako naše Václavské náměstí. Hlavní hrdina jede tramvají z domova na předměstí do centra. Tramvaj i auta, které ho míjejí, jsou opravdové, ale dvě stě metrů ulice jsme vytvořili v počítači. Před fasády domů jsme postavili konstrukci, na kterou se připevnila zelená látka, na ni jsme pak naklíčovali 3D modely historických domů. 

Nejsložitější rekonstrukce byla při scéně z ulice Marszalkowské, říká trikový expert David Váňa. Fáze č. 2. A takto vypadala ulice po finální trikové úpravě.

LN Hlavní hrdinové se dostanou do řady nebezpečných situací. Jedna z dívek je poblíž výbuchu, který zabije desítky lidí. Z nebe „prší“ krev a padají kusy těl...
Tohle jsme natáčeli v památkové rezervaci v centru Varšavy. Je to jedna z mála ulic, které se dochovaly téměř nepoškozené z válečné doby. Jsou tam ale velmi přísné podmínky pro natáčení. Nesmí se tam nic pocákat. Tak jsme vyráběli ruce a nohy z molitanu a zbytek jsme dokončili v počítači. Když zmiňujete exploze, hodně mě překvapilo, jak pracují polští pyrotechnici. Většinou když se točí výbuch, tak přijede nablýskané auto, z něj vyskáče parta borců a řeknou vám, že musíte jít padesát metrů od výbuchu. Poláci tohle neřešili, byli na to dva a zvládli to s přehledem. Vždycky jsme se jich ptali, jestli máme ustoupit, a oni: stačí dva metry. Takže to občas někoho škráblo. 

 LN Měli herci dubléry?
Ne, nikdo. Jsou to mladí herci, kteří nejsou skoro vůbec známí, brali to prostě jako šanci a myslím, že můžou být spokojení. Film je v Polsku hodně populární a skutečně se splnilo to, co chtěl režisér i producenti: zajímá se o něj mladá generace. Byl jsem na premiéře ve Varšavě. Film promítali na fotbalovém stadionu pro dvanáct tisíc lidí a všem se ohromně líbil. Během prvních dvou měsíců na něj přišlo milion sedm set tisíc lidí. 

 LN Jaké jsou reakce kritiků?
Je to takové černobílé. Buď se někomu hodně líbí, protože je akční. Někomu se ale nezamlouvá, že tam nejsou příliš propracované charaktery jednotlivých hrdinů. Myslím, že pro Poláky je nejdůležitější, že vůbec film vznikl. Jsou hrdí na to, co se během povstání stalo. A to, že při něm zemřelo dvě stě tisíc lidí... To prostě berou jako daň za tu odvahu povstalců.