Lidovky.cz

Laterna magika či kinetoskop. Jak vynálezy měnily filmový svět

USA

  9:43
Od prvních magických skříněk s pohyblivými obrázky po rozsáhlé multiplexy se 30 plátny. Od první filmové hvězdy Florence Lawrence po Marilyn Monroe. Od kratinkých sekvencí po blockbustery. Pestrý svět filmu, a to zejména hollywoodského, se mění stejně rychle jako svět kolem nás.

Laterna magika foto: Profimedia

Laterna Magika

Magické skříňky s pohyblivými obrázky byly předchůdci filmových kotoučů. Těšili se jimi už lidé v 17. století, kdy první praprojektory vznikly. Byly samozřejmě záležitostí vysoce exkluzivní a bavili zejména příslušníky evropských královských dvorů. V 19. století se, stejně jako celá společnost, laterny magiky demokratizovaly a nahlédnout do pohyblivého světa mohlo mnohem více lidí. Koncem toho samého století se pak obrázky v laterně magice zabarvily (stejně jako první filmy byly ručně kolorovány) a promítaly se jednoduché příběhy, balady nebo komentáře k aktuálním kauzám. Začaly se též objevovat první lechtivé pohyblivé obrázky (předchůdci dnešních pornografických filmů) nebo hororové historie.

Laterna magika

Kinetoskop

Thomas Alva Edison chtěl podle svých slov vytvořit „instrument, který by znamenal pro lidské oko to, co fonograf pro lidské ucho“. K této myšlence ho inspirovalo setkání s inovativním fotografem Eadweardem Muybridgem v roce 1888. Edisonovu ideu přístroje, v němž mohl jeden člověk vidět v reálném čase filmový příběh a který hrál klíčovou roli v technickém, estetickém i komerčním vývoji pozdějšího filmu, pak rozpracoval jeho zaměstnanec William Kennedy Laurie Dickson.

Nejprokletější filmy všech dob: nemocní herci, nehody i nevysvětlené vraždy

Dickson vytvořil počátkem 90. let 19. století prototyp první filmové kamery, kterou spolu s Edisonem představil na párty Národní federace dámských klubů. Už o pár let později, v dubnu 1894, otevřeli bratři Hollandové první Kinetoskop na newyorské Broadwayi. Dickson zde nechal promítat 20 až 40vteřinové příběhy, jež vznikaly v prvním filmovém studiu jménem Black Maria, jež také patřilo Edisonovi. Skeč Fred Ott’s Sneeze, která vznikla na zakázku k článku časopisu Harper’s Weekly z téhož roku, se stala jakousi první filmovou prakomedií a zároveň nejslavnějším titulem Edisonova studia.

Americký Kinetoskop inspiroval i evropské vynálezce filmu, bratry Lumiéry. Edison však udělal jednu chybu – vzdal se mezinárodních práv na svůj vynález. Nechal si ho patentovat jen ve Spojených státech, kde založil svůj vlastní patentový filmový úřad. Přísné restrikce jeho úřadu pak vedly k tomu, že američtí filmaři opustili New York a začali budovat svůj vlastní svět na východním pobřeží USA, v Hollywoodu.

Bijáky

V roce 1905 si otevřel svůj první Biják (Nickelodeon) v Pittsburghu Harry David. Jeho nápad, jak dostat k filmům co nejvíce lidí, zaznamenal nebývalý úspěch. Pittsburghský biják získal záhy poté konkurenci ve 42 městech Spojených států. O rok později už bylo po Státech na 2500 míst, kde se lidé mohli za peníze dívat na filmy. Davidův nápad znamenal revoluci v tom, jak se první filmy začaly distribuovat a produkovat.

Do českých kin míří filmy z Cannes. Jako první portrét Amy Winehouse

Během dalších čtyř let už chodilo do prvních kin 26 milionů Američanů týdně. Anglicky se stále populárnějším bijákům říkalo Nickelodeony kvůli nízké ceně – vstup do nich stál pouhých pět centů (tedy niklák). Některé z bijáků byly jen zaplivané špeluňky, ale většina nabízela dobrý standard. Jejich velikost se lišila od míst s 99 sedadly po velké sály předělané z koncertních hal.

Pohyblivé obrázky tak už v prvních letech 20. století vydělávaly slušné peníze. Prvními majiteli bijáků se stali pozdější filmoví mogulové jako Adolph Zukor, bratři Warnerové nebo Louis B. Mayer. Díky nim se z chození do kina stal americký národní zvyk, bijáky měly otevřeno 16 hodin denně, takže 20 až 30minutový program stihnul každý, včetně dělníků po práci. Nejdůležitější část publika však tvořily hlavně děti a ženy nad třicet let, proto majitelé prvních kin začali zaměřovat svou produkcí hlavně na rodiny ze střední střídy. Filmy byly samozřejmě němé, atmosféru jim však dodávali pianisté, kteří během promítání hráli různé populární skladby.

Hollywood je jedno z nejméně pravděpodobných míst, kde bych počítal se svým...

Na den díkuvzdání v roce 1908 jen jedno z newyorských kin prodalo na 12 000 lístků – obrovský zájem diváků však americká produkce, přísně kontrolovaná Edisonovou patentovou společností, nedokázala uspokojit. Proto dvě třetiny promítaných filmů pocházely ze zahraničí, hlavně z Francie a Velké Británie. Francouzská společnost Pathé et Eclair dokonce založila svou americkou pobočku a angažovala i první filmovou hvězdu, která měla jméno. Znělo Florence Lawrence.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.