Podívejte se na exkluzivní ukázku z dílu, který ČT odvysílá ve středu večer.
„Režijní práce na dílu Graffiti mi nezprostředkovala až tak nový a překvapivý vhled do života subkultury, asi právě proto, že jsem se sám této aktivitě dlouhá léta věnoval,“ říká režisér Pavel Abrhám, který pro cyklus Kmeny zpracoval celkem tři díly (kromě Graffiti ještě díl Motorkáři a Straight ede).
„Spíš pro mě byla jakousi cestou časem. Natáčení podél opuštěné příměstské trati v pražských Vršovicích mi vyvolalo ‚flashback‘ na dávno pozapomenuté detaily, jako je například zvuk projíždějícího ‚panťáku‘, pach železničního dehtu a samozřejmě radost z tvarování monumentální typografie,“ dodává Abrahám. Ovšem navzdory tomu, anebo možná právě proto, že byl sám členem graffiti subkultury, se režisérovi její portrét tak trochu vymkl z rukou.
  |
Utvářet si městský prostor k obrazu svému, „žít svoje město“, zanechat podpis nasprejovaný na zdi domu, zdi nebo na místě, kam se lze dostat jen s rizikem. Fenomén graffiti je neodmyslitelně spjatý s městským prostředím a už několik desetiletí je součástí tohoto prostředí i u nás.
Jeho podoby i tvůrčí motivace jsou různé, od teenagerovského tagování podpisů na zdi jakožto mladistvé revolty, až po nezpochybnitelné umění ve veřejném prostoru. O tom se ale ve filmu mnoho nedozvíme.
Kamera sleduje zpovzdálí skupinku sprejerů, kteří si vyměňují historky o dramatických střetech s policajty nebo o tom, jak se kamarád ztripoval, až vyskočil z okna. Následně se kamera - a s ní diváci - připojuje k divoké noční „jízdě“, jejímž cílem je posprejovat zdi domu ošklivými klikyháky - alespoň se to tak musí jevit kontextu neznalému divákovi, který pak v sobě může s klidným svědomím posilovat stereotypní představy o „graffiťácích“ jako vandalech poškozujících cizí majetek.
„V mém filmu jsem se, více než na vágní informace, soustředil na zprostředkování onoho pocitu z procesu samotné tvorby,“ vysvětluje v režijné explikaci Pavel Abrhám. To se mu, dá se říci, podařilo, zůstává ale otázkou, zda je to dostačující. Režisér se neptá, nevysvětluje, nepolemizuje, nenechá aktéry promluvit o tom, co je pro ně smyslem jejich činnosti.
Jediným svého druhu komentářem je srovnání zmíněných „mlaďochů“ s partou graffiťáckých „mazáků“, kteří se místo o tripech baví o výstavě v Bruselu, evropských dotacích na plánovanou výstavu, či o tom, jak poslouchají Smetanu a Janáčka.
Režisér se ve svém pohledu na graffiti komunitu dostal sice přímo do epicentra, její členové a jejich postoje však zůstávají zastřeny. Leda že by skrytým - a v tom případě kongeniálním - autorským záměrem bylo vyzvat diváka: Chceš vědět víc? Jdi a přidej se, hledej na vlastní pěst, zkus si to sám!
Podívejte se na ukázku z dílu, který ČT odvysílá ve středu 23. června:
