„Byla pro mě čest na tom filmu pracovat,“ prohlásil Harvey Keitel na tiskové konferenci předtím, než představil snímek Mládí publiku ve velkém sále hotelu Thermal. O mnoho více však k filmu říci nechtěl. „Já v něm hraji, nenapsal jsem ho ani nerežíroval, takže bych se tady měl také spíš ptát, než odpovídat,“ vysvětlil své váhání. „Vlastně je to ta nejdivnější tisková konference, jakou jsem absolvoval,“ zauvažoval. Skoupý byl i na své komentáře k tématům, jež se ve filmu objevují a odmítal se pouštět do filozofování. Řekl nicméně alespoň, co je podle něj lepší ve stáří nežli v mládí: „Povědomí o věcech. Vnímání věci, kontemplace o umění, životě, záhadách, přátelích a nepřátelích, láskách a neláskách.“
Film pak uvedl vzpomínkou na bývalého prezidenta Václava Havla. Když byl Havel zavřený, demonstroval spolu s manželkou před československou ambasádou v New Yorku.
Ve své herecké kariéře prý měl štěstí na potkávání těch správných lidí. „To je důležité stejně v práci jako ve vztazích,“ řekl Harvey Keitel. Připomněl, že správní lidé, konkrétně dvě ženy, stály u jeho spolupráce s Quentinem Tarantinem, které výrazně ovlivnila jeho práci. „Byla to Lilly Parkerová, moje herecká kolegyně, která mi přinesla scénář Gaunerů. Poznala, že je na něm něco výjimečného,“ vzpomínal herec. „Na projekt nechtěl dlouho nikdo dát peníze, až se objevila další výjimečná žena, Ronna Wallace z producentské společnosti Live Entertainment. Díky tomu pak film mohl vzniknout.“
Harvey Keitel začínal svou hereckou kariéru na divadelních scénách v New Yorku na Broadway, kde debutoval ve hře Smrt obchodního cestujícího. K filmu ho přivedl režisér Martin Scorsese, s nímž v počátku kariéry natočil filmy jako Špinavé ulice (1973), Alice už tu nebydlí (1974) a Taxikář (1976). Později hrál Jidáše ve Scorseseho Posledním pokušení Ježíše Krista (1988). Proslavil se pak také ve filmech Quentina Tarantina, s nímž natočil snímky Gauneři (1991) a Pulp Fiction – Historky z podsvětí (1994). Zazářil ve filmu Jane Campionové Piano (1993) nebo ve snímku Ridleyho Scotta Thelma a Louisa (1992).
Harvey Keitel přijel na karlovarský festival. Doprovodí snímek Mládí |
Sáhl po něm také Hollywood, a Harvey Keitel má tak na kontě i filmy jako Ponorka U-571 (2000), Červený drak (2002) či Lovci pokladů (2004). „Hollywood vždycky byl kulturní symbol, možná, dokonce, promiňte, špička kultury v USA. Protože toho o nás hodně zrcadlí. Ta krása vývoje filmu, jak se tam udál, ty velké příběhy, které odtud vycházejí - z těch se učíme, tam potkáváme lidské osudy. Ale to platí i o italské nebo francouzské kinematogrtafii. To je dar filmu, proto jsem tady s vámi,“ prohlásil herec.
Keitel je i často oporou nezávislých snímků - například Poručík (1992) režiséra Abela Ferrary, za nějž získal Independent Spirit Award pro nejlepšího herce, či film Waynea Wanga Smoke (1995), vítěze Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně 1995. Hlavní roli vytvořil ve filmu Odysseův pohled (1995) režiséra Thea Angelopoulose, oceněného Velkou cenou poroty v Cannes. S originálním filmařem Wesem Andersonem herecky spolupracoval na filmech Až vyjde měsíc (2012) nebo Grandhotel Budapešť (2014).
Harvey Keitel stal se jednou z prvních oceněných osobností světového filmu, které souhlasily s natočením karlovarské festivalové znělky v podobě vtipného filmového minipříběhu. Keitel si ve znělce stěžuje na to, že mu těžká festivalová cena spadla na nohu.
