„Cena není jen pro mě, je určena celé íránské kinematografii. Za 30 let, co ve filmu působím, jsme spolu s mou rodinou získali dohromady 120 různých cen. I když v Íránu nejsem, tak je tam posíláme do muzea, kde by si je lidé mohli prohlédnout, ale bohužel se zákaz vztahuje i na tyto ceny. Věřím, že jednoho dne se to změní,“ řekl dnes v Uherském Hradišti novinářům osmapadesátiletý Machmalbaf, který byl zatčen v 17 letech z důvodu působení v radikální islamistické opozici a ve vězení strávil 4,5 roku. Do své země by se jednoho dne rád vrátil. „Až však bude svobodná,“ podotkl. Machmalbaf patří spolu s Jafarem Panahim a Abbasem Kiarostamim k nejznámějším tvůrcům íránské nové vlny.
Režisér představí v Uherském Hradišti čtyři snímky včetně nejnovějšího Prezidenta o posledních dnech padlého diktátora z roku 2014, v němž alegoricky znázorňuje události takzvaného arabského jara. Snímek se natáčel v Gruzii, podle režiséra by se však děj mohl odehrávat v jakékoliv jiné zemi, Sýrii, Libyi či Egyptě. „Byl to nízkorozpočtový film, spousta lidí na něm pracovala zdarma nebo jen za symbolickou odměnu,“ řekl Machmalbaf.
Velká část jeho snímků je politicky laděná, film však v sobě musí mít podle něj také jiné prvky. „Když jsem byl zatčen, po šesti měsících mučení jsem byl v budově s volnějším režimem. Bylo tam asi 2000 knih, hodně jsem četl. Tehdy se mi začala propojovat literatura a umění s tím, jak jsem byl politicky angažovaný. Napadlo mě, že literatura a film by mohly sloužit k tomu, aby přispěly ke změnám v kultuře. Revoluce ve společnosti musí mít i kulturní zázemí. Pokud má být úspěšná, musí dojít k revoluci i v kulturní oblasti. Politická témata v mé tvorbě tedy jsou, ale není to jen to,“ uvedl režisér.
Ve filmu musí být podle něj zábava. „Pokud tam není, je to nuda a nikdo jej nechce vidět. Ale zase to nesmí být 100 procent zábavy, to je Hollywood,“ řekl. „Filmu nesmí chybět ani poselství a nějaké kouzlo, magie. „Když se díváte na Prezidenta, je to politické, ale je v tom i zábava a poetika,“ dodal režisér.
Řada z Machmalbafových tří desítek filmů se hrála na prestižních festivalech, například v Cannes, Benátkách či Locarnu. Spolu s Džafarem Panahím a Abbásem Kjárostamím patří k nejznámějším tvůrcům íránské nové vlny.
