Lidovky.cz

Klasik Stroupežnický jako gay slaví úspěch. Film o českém dramatikovi míří na Sundance

Kultura

  6:00
PRAHA/ SUNDANCE - Krátkometrážní film režiséra Ondřeje Hudečka Furiant má na svém kontě další významný zářez. Po vítězství na FAMUfestu a uvedení na festivalech v Karlových Varech a v Torontu byl snímek o homosexuální epizodě ze života českého dramatika Ladislava Stroupežnického vybrán do soutěže Sundance Film Festivalu. Příští ročník jednoho z nejprestižnějších světových festivalů se bude konat na konci ledna příštího roku. „Ukázat Stroupežnického jako homosexuála jsem nechtěl proto, abych vyvolal senzaci, ale protože tomu zkrátka nasvědčuje dostupná literatura. Jde především o motiv nenaplněné lásky,“ říká Hudeček v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Film Furiant se zaměřuje na klíčový moment v životě slavného českého dramatika 19. století, Ladislava Stroupežnického. Zobrazuje romantický vztah mezi Stroupežnickým a Janem Alšem, který navždy změnil jeho život. Ve svých sedmnácti letech Stroupežnický omylem vystřelil na pytláka, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos a až do konce života mu zůstal zohavený obličej. Furiant je film vyprávěný ve třech kapitolách, okořeněný specifickým humorem, pozoruhodnou výtvarnou stránkou a formální hravostí. V hlavní roli se představil mladý německý herec Julius Feldmeier, známý zejména z filmuTore tančí (Cannes 2013).

Lidovky.cz: Furiant byl vybrán na několik LGBT festivalů. Považujete Furianta za queer film?
Není to queer film v tom smyslu, který vás napadne jako první. Postavy svou homosexualitu nijak neřeší, je zkrátka součástí zápletky. Děj filmu se odehrává v době, kdy otázka homosexuality přestávala být výhradně v rukou církve a pomalu se přesouvala také do oblasti vědy. Stále se však jednalo o něco, co mohlo člověku společensky zničit život nebo jej dostat do vězení. Ukázat Stroupežnického jako homosexuála jsem nechtěl proto, abych vyvolal senzaci, ale protože tomu zkrátka nasvědčuje dostupná literatura. Jde především o motiv nenaplněné lásky, který je s romanismem úzce spjatý a myslím, že je na tom krásné právě to, že je jedno, jestli jde o lásku k muži nebo k ženě.

Ondřej Hudeček (1987)

Studoval režii a kameru na Trebas Institute v Montrealu a na FAMU v Praze. V roce 2014 se zúčastnil programu Berlinale Talents. Jeho předchozí krátké filmy, např. O-Ring (2011),Years (2012) nebo Karaoke(2012), byly uvedeny a oceněny na mnoha festivalech.

Krátkometrážní film Furiant (2015) měl premiéru na MFF Karlovy Vary v rámci programu mladých talentů Future Frames, v mezinárodní premiéře byl uveden na MFF Toronto, dále pak na LGBT (lesbian, gay, bisexual, transgender) festivalu NewFest v New Yorku a také v anglickém Cardiffu, kde byl nominován na Iris Award za nejlepší LGBT film roku. Na pražském festivalu Mezipatra získal zvláštní cenu poroty, na nedávném FAMUFESTU pak cenu za scénář, střih i za nejlepší film. Teď je pozván do soutěžní sekce prestižního festivalu Sundance jako vůbec první český krátký film.

Ondřej Hudeček

Lidovky.cz: Je zajímavé, jak ve filmu pracujete právě s oscilací mezi romantismem a realismem. Je to pro 19. století typický pohled na svět?
Nevím, jestli je to typické pro 19. století. Myslím, že je to spíš lidská přirozenost, neustálý boj mezi hlavou a srdcem nebo rozumem a citem. A je to také skvělý základ pro komedii, jakou Furiant do značné míry je. Když se nám stane něco nepříjemného, většinou v tom nevidíme nic vtipného, protože nás pohlcují emoce. Ale když se něco podobného přihodí někomu jinému, dokážeme to vnímat racionálněji a najednou v tom spatřujeme ironii. Pro mě je sebeironie nebo schopnost podívat se na svůj problém z širší perspektivy jednou z nejvíce fascinujících lidských vlastností a snažil jsem se ji do tohoto filmu dostat. Chtěl jsem, aby byl sebeironický.

Lidovky.cz: Furiant je zajímavý i svým originálním výtvarným pojetím. Co vás inspirovalo?
Inspirovaly mě krajinomalby z období romantismu, Barbizonská malířská škola a také několik českých krajinářů. Chtěl jsem, aby měli diváci u filmu pocit, že se dívají na obrazy z tohoto období a díky tomu se do světa filmu lépe přenesli. Myslím totiž, že je to způsob, jakým si vizualizujeme historii – přes umění, které v té době vznikalo. Historická realita nebo autenticita v podstatě neexistuje, jen naše představy o ní. Takže jsem chtěl, aby se divák cítil jako v 19. století. Pak jsem pomalu tento pocit nabourával použitím formálních prostředků, které divákovi připomínají, že jde pořád jenom o film. To umožňuje vytvořit mezi filmem a publikem zmíněný ironický odstup a zobrazit historii z jiné perspektivy, než jsme zvyklí. Chtěl jsem divákům ukázat něco, co znají, ale z jiného úhlu.

Lidovky.cz: Proč jste si pro film vybral právě hudbu Antonína Dvořáka?
Od začátku jsem věděl, že jeho hudba bude pro tento film klíčová. Myslím, že se mu podařilo vytvořit dílo, o kterém můžeme říct, že je veskrze české. U Dvořáka jde z mého pohledu o rovnováhu mezi romantickým patosem, osudovostí, hravostí, ironií a láskou k české krajině. A takový film jsem chtěl natočit.

Lidovky.cz: Plánujete Furianta rozšířit do celovečerního filmu. Jaký bude jeho žánr a téma?
Žánrově půjde o historický paranoidní thriller a bude tedy odlišný od krátkého filmu, přestože v něm bude několik podobných pasáží. Chtěl bych natočit takový film, který mně samotnému v kinech chybí, chytrou, autorskou zábavu s přesahem, univerzálně srozumitelný žánrový film, který má šanci uspět v zahraničí, a který se nebojí zobrazovat na plátně nahotu, sex a násilí. Jedno z hlavních témat filmu bude neschopnost hlavního hrdiny smířit se s vlastní identitou.

Film Furiant je svébytným portrétem Ladislava Stroupežnického.
Ondřej Hudeček

Lidovky.cz: Myslíte tím hlavně Stroupežnického homosexualitu?

Nejen jeho homosexualitu. Toto téma se bude prolínat s podobným údělem českého národa v dané době, kdy se musel prosazovat vůči Rakousku a německému vlivu obecně. Snažili jsme se proto ukazovat v lepším světle, protože jsme měli možná pocit, že to, kým jsme, zkrátka nestačí. Poté, co Stroupežnický kvůli svému činu přišel o svou největší zbraň, přirozenou krásu a charisma, musel najít jiný způsob, jak ukojit svou touhu po obdivu. Odpověď našel v umělecké tvorbě. Myslím, že všichni toužíme po nějaké formě obdivu, a jde proto o univerzálně platné téma, na které se dokážeme napojit.

Lidovky.cz: Film bude vašim scenáristickým i režijním celovečerním debutem. Jaké máte se scénářem plány?
Na scénáři začínáme pracovat opět společně se scenáristou Janem Smutným. První krok jsme udělali tím, že jsme podali žádost o podporu literární přípravy u Státního fondu kinematografie. Na jaře chceme zkusit projekt přihlásit do vyhlášeného scenáristického workshopu Sundance Screenwriting Lab, kde máme i díky účasti Furianta na tomto festivalu o něco větší šance, přestože konkurence je pořád obrovská. Zároveň jsme začali spolupracovat s jednou z nejúspěšnějších českých produkčních společností, která má zájem se na vývoji scénáře podílet, z čehož mám velkou radost a doufám, že Ladislava Stroupežnického přes všechny útrapy nakonec čeká happyend.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.