Mesiáš, Julietta i operní laureáti cen Thálie v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Mesiáš, ve kterém Händel dovedl k vrcholné syntéze barokní styl v žánru oratoria, byl poprvé uvedený 13. dubna 1742 v Dublinu ve Velké koncertní síni pro 700 posluchačů. Na rozdíl od většiny jiných barokních kompozic je Mesiáš na texty z evangelií i starozákonních knih proroků výjimečný i tím, že si udržel souvislou interpretační tradici. Premiérové dublinské obsazení bychom dnes charakterizovali jako komorní: 16 chlapeckých a 16 mužských sboristů, z nichž byli vybráni i sólisté pro tenorový a basový part, sopranistka, altistka a orchestr se smyčcovými nástroji, trubkami, tympány, varhanami a cembalem. Praxe uvádění Mesiáše rozvinula až do obsazení sboru dvěma tisícovkami zpěváků s pěti set členným orchestrem. Nicméně dobrat se dnes jediné autentické „definitivní“ verze Mesiáše je nemožné. Jak bývalo zvykem, Händel upravoval dílo podle situace a možností konkrétního uvedení a dochovaly se rukopisy s mnoha odlišnostmi v instrumentaci, ozdobách i podobách některých částí.

Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 v pražském Rudolfinu.

Dirigent Václav Luks pro provedení Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 zvolil verzi, kterou vydal Bärenreiter. Držel se trendu interpretační tradice tohoto souboru v komorním obsazení s dvaceti členným sborem, čtveřicí sólistů, z nichž altový part zpíval kontratenorista, a orchestrem, jehož smyčcovou sekci s varhanami a theorbou doplňovaly dva hoboje, fagot, dvě trubky a tympány.

Luks má s uváděním velkých barokních církevních kompozic v takto komorním obsazení velké zkušenosti. Jeho interpretaci Bachovy mše h moll ocenili i návštěvníci loňského Salcburského festivalu a vysoce hodnocena je i vynikající nahrávka Collegia 1704. Při uvedení Mesiáše v Rudolfinu se však „kouzlo“ koncentrace na stmelený vyvážený zvuk a plastické vyjádření nálad nedostavilo. Přitom Luks volil různorodá tempa, pomalé fráze pod legatem měly napětí vedle brilantních staccat v prestu, dramatická hudba Kristova mučení a šklebícího se davu kontrastovala s klidem pastýřů a vzdechy nad Ježíšovou bolestí. Hluboká temnota a šerost smrti vyústila ve světlo a jásavou oslavu Boží s břeskným zvukem trubek. Václav Luks ovšem nasadil i sám sobě úroveň interpretace tak vysoko, že i drobná nezaoblenost ve zvuku sboru, ze kterého bylo tentokrát občas slyšet jednotlivé hlasy, redukuje onu očekávanou špičkovou kvalitu. Slavné sborové Hallelujah nebo For unto us a Child is born navíc postrádalo tak důležitou oporu v profondních basech.

Krystian Adam a Václav Luks

Marie-Sophie Pollak.

Tentokrát nepřesvědčili ani sólisté: třebaže sopranistka Marie-Sophie Pollak má příjemný průrazný soprán se subretní „špičkou“, kontratenorista Raffaele Pe dokáže promíchat hlavový rejstřík s větší barevností a Krystian Adam vládne lehkým pohyblivým tenorem, jejich interpretace emocemi nabitých textů vyzněla ploše. To bylo zřejmé zejména vedle výkonu basbarytonisty Krešimira Stražanace. I když až na poslední chvíli nahradil původně ohlášeného Benoîta Arnaulda, byl to on, kdo při výborně zvládnuté technice basových koloratur v prestu (Why do the nations so furiously rage together) provedení oživil svým uměním výrazově ozvláštnit obsah textu.

Krystian Adam.

Krešimir Stražanac.

Při uvedení Mesiáše Collegium 1704 zároveň představilo program nadcházející sezóny 2016/17, ve které přidání repríz koncertů svědčí o stále stoupajícím zájmu posluchačů o koncerty tohoto uskupení, které si získalo i mezinárodní respekt. Dramaturgie celkem sedmi koncertů se opírá o díla Jana Dismase Zelenky, který zůstává středobodem zájmu Collegia 1704 a z jehož tvorby zazní mimo jiné unikátní sbírka sonát věnovaných dvojici hobojů a fagot. Dalším skladatelem sezóny bude Johann Sebastaian Bacha, z jehož díla zazní mimo jiné Vánoční oratorium, Janovy pašije a kantáty. Collegium 1704 zavede v roce 2017 publikum na Královské slavnosti ve Versailles, kde na dvoře Krále Slunce Ludvíka XIV. zněla nejen hudba Lullyho a Rameaua, ale i dalších skladatelů.

Operní ceny Thálie 2015 – Derilova a Březina

V sobotu 26. března byly v budově Národního divadla v Praze (a v přímém přenosu na ČT 1) uděleny ceny Thálie za rok 2015, které už po třiadvacáté vyhlásila Herecká asociace. V ženské operní kategorii cenu získala Jordanka Derilova za roli Renaty v ostravském nastudování opery Sergeje Prokofjeva Ohnivý anděl. Také operní cena v mužské kategorii zamířila na Moravu – byla udělena Jaroslavu Březinovi za roli Laci v brněnském uvedení Janáčkovy Její pastorkyně.

Jakkoli samo závěrečné hlasování Kolegia je tajné, když rozhoduje o laureátech na základě nominací odborných porot skutečně až těsně před vyhlášením na jevišti Národního divadla, činnost Kolegia i všech porot, nejen té operní, je transparentní a systematická tak, aby zahrnula operní inscenace po celé republice. Práce osmičlenné operní poroty, které se pod vedením dramaturga a pedagoga Zbyňka Brabce účastní vedle zkušeného dirigenta Jana Štycha mimo jiné i respektovaná sólistka Berlínské státní opery a profesorka zpěvu Magdaléna Hájossyová, je rozložená do celého roku. Porota jezdí na premiéry i reprízy všech inscenací – a to nejen v tzv. kamenných divadlech, ale i mimo tuto síť, když vedle produkcí alternativních operních souborů sympaticky houstnou operní inscenace na letních festivalech. Porota tak absolvuje ke 40 inscenacím za rok, což při alternacích znamená pětistovku výkonů. Na národnosti nezáleží, musí jít ovšem o sólisty, kteří roli v té které inscenaci nastudovali, tedy nikoli jen o hosty. Na závěrečném zasedání poroty po důkladné rekapitulaci všech výkonů i vyhodnocení návrhů, které zasílají prostřednictvím jednotlivých divadel i diváci, pak porota hlasuje o třech nominacích do ženské kategorie a o třech do mužské. Takto vybrané výkony pak shlédne Kolegium. A výsledkem práce poroty jsou i tzv. širší nominace – po pěti v každé kategorii.

Bývá to často obtížné rozhodování – což je pro českou operu vynikající zpráva. Protože skvělé výkony a zajímavé inscenace se zdaleka neomezují pouze na obě pražské scény, u kterých by se to dalo vzhledem k výši dotace předpokládat. I když jim operní soubory v regionech nemohou velkorysostí financování zdaleka konkurovat, do hlavních nominací se dostaly inscenace z Ostravy, Brna, Olomouce i Opavy. A do širších se připojily soubory z Liberce, Českých Budějovic a Plzně.

Z trojice nominovaných sopranistek – vedle Marie Fajtové za titulní roli v Belliniho Normě v inscenaci Státní opery a Olgy Jelínkové za titulní roli ve Stravinského Slavíkovi v pražském Národním divadle nejvíce hlasů získala Jordanka Derilova. Prokofjevova Renata z Ohnivého anděla je v interpretaci této bulharské sopranistky přesnou kombinací ztělesnění ďábla v „čertovské“ paruce s černými kudrnatými vlasy, poběhlice v ostře růžových koktejlových šatech, dívčí nevinnosti, ale i ženské rafinovanosti. A není tak divu, že této zvláštní dívce, u které není jasné, zda je posedlá láskou k Bohu nebo k temnému démonovi, podlehne rytíř Ruprecht a stane se jejím ochráncem i za cenu vlastního života. Ostatně za roli Ruprechta se do širší nominace dostal také barytonista Martin Bárta.

Iordanka Derilova (Renata). Prokofjev: Ohnivý anděl. Národní divadlo moravskoslezské a na festivalu Ostrava v Praze.

V mužské kategorii se z trojice nominovaných - Gustáv Beláček za roli barona Scarpii v opavské Pucciniho Tosce a Ondřej Koplík za Hraběte Almavivu v olomouckém Rossiniho Lazebníku sevillském - nakonec radoval Jaroslav Březina. V mnoha odstínech a přesně vystižených detailních situacích modeloval vývoj Laci v brněnském nastudování Janáčkovy Její pastorkyně od závistivého potměšilého zlocha po člověka, který překoná sám sebe a dokáže pozvedat i Jenůfu „na útěchu“.

Na Juliettu s plácačkou

Pražské Národní divadlo představilo na Zelený čtvrtek nové nastudování Julietty, jedné z klíčových oper meziválečného tvůrčího období Bohuslava Martinů. Svébytně propojuje inspiraci surrealismem, impresionismem a dalšími uměleckými směry Paříže 30. let 20. století s českými kořeny Martinů. Je lyrickým a hluboce lidským vyjádřením touhy na rozhraní vědomí a podvědomí, prchavého a nezachytitelného. Dějová linie této poetické fantazie se odehrává na prostupné a snadno zaměnitelné hranici skutečnosti a snu. Celou sítí nepředvídatelných situací a nelogických závěrů se jako pojítko táhne lidská paměť v podivném světě bez vzpomínek.

Bohuslav Martinů: Juliette (Snář). Národní divadlo 2016. Peter Berger (Michel) a Alžběta Poláčková (Juliette)

I když je ve snu „dovoleno“ vše a žádný jednoznačný výklad neexistuje, režisérce a výtvarnici pražského nastudování Zuzaně Gilhuus se zřejmě zdají sny krotké, bez barev, strohé. Mámivou, matoucí, vábivou ale i úzkostnou atmosféru snu, jak se k ní přiblížil Martinů, se jí navodit nepodařilo – a to ani scénickým řešením, ani režijním výkladem postav a jejich vztahů. Třebaže dirigent Jaroslav Kyzlink věnoval hudebnímu nastudování velkou pozornost, intenzita výsledného zvuku přehlušila pastelově měkkou barevnost nálad této lyrické hudebně-dramatické básně.

Bohuslav Martinů: Juliette (Snář). Národní divadlo 2016. Yvona Škvárová (Babička) a Ivan Kusnjer (Dědeček)

Michelova vzrušená touha po svůdném volání Julietty v podání Petera Bergera a Alžběty Poláčkové zůstala zapadlá ve tmě pod schody. Z dvacítky dalších rolí, které splývaly do nediferencovaného shluku, se vymanil alespoň Petr Levíček v roli přísného úředníka v kanceláři snů - navzdory režijnímu nápadu, když mezi lejstry, razítky, telefonem sahá po plácačce. S pomyslnými mouchami ovšem zabíjel i poetické kouzlo Julietty.

Kompletní recenze vyjde v tištěných Lidových novinách

Inspirace na dny příští

Giuseppe Verdi: Macbeth.Hudební nastudování Jiří Štrunc, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Aleš Valášek, dramaturgie Zbyněk Brabec, sbormistr Zdeněk Vimr. Macbeth Martin Bárta / Vladimír Chmelo / Pavel Klečka, Banquo Jevhen Šokalo / František Zahradníček, Lady Macbeth Csilla Boross / Ivana Veberová / Ivana Šaková, Dvorní dáma Lady Macbeth Radka Sehnoutková / Ivana Šaková, Macduff Tomáš Černý / Paolo Lardizzone, Malcom Tomáš Kořínek / Michal Bragagnolo, Lékař Pavel Horáček / Dalibor Tolaš, Macbethův sluha David Cody / Roman Dušek, Vrah Miro Bartoš / Jakub Hliněnský.

Premiéra Velké divadlo Plzeň,sobota 2. dubna 2016 19:00

Giacomo Puccini: Madama Butterfly. Dirigent Karel Mark Chichon, režie Anthony Minghella. Účinkují Kristine Opolais, Maria Zifchak, Roberto Alagna, Dwayne Croft. Přímý přenos z Metropolitní opery do kin v ČR sobota 2. dubna 2016 18:45

L ́ape musicale (Hudební včela). Operní pasticcio o 2 dějstvích na libreto Lorenza da Ponte s hudbou W. A. Mozarta, Antonia Salieriho, Domenica Cimarosi, N. A. Zingarelliho a Gioacchina Rossiniho. Účinkují: Adelina Scarabelli (Lucinda), William Matteuzzi(Narciso), Enzo Dara (Don Nibbio), Maurizio Comencini (Don Canario), Bruno de Simone (Mongibello), Sbor a orchestr Divadla La Fenice v Benátkách, řídí Vittorio Parisi. Záznam z představení z června 1989. Připravila a uvádí Vlasta Reittererová. Český rozhlas Vltava, sobota 2. dubna 2016 20:00