Lidovky.cz

Film Nikdy nejsme sami: Když fotrům jebne v hlavě

Kultura

  6:30
PRAHA - Jako drama o současné době a lidech, kteří jsou oběťmi i strůjci jejích běsů, se prezentuje snímek Petra Václava Nikdy nejsme sami. Získal diváckou cenu na letošním Berlinale.

Chci se stát prezidentem. Někdo to tu musí vzít pevně do ruky, domnívá se paranoidní bachař v podání Miroslava Hanuše. foto: FALCON

Snímek „artově“ členěný střídáním černobílých a barevných úseků zavádí diváky tam, kde se dlouhodobě nejzřetelněji projevují traumata české společnosti. Odehrává se nedaleko česko-německých hranic, kde tržní hospodářství ukazuje svou nejvulgárnější tvář a přímá konfrontace se západní společností sráží tu českou do ještě hlubší deprese. Nevlídná omšelost a rozvrat jako by byly kletbou, kterou se nedaří setřást. Podobně postižený svět už líčilo ve svých filmech více tvůrců, Václavův snímek se ale snaží sociální črtu dovést k až coenovské historii groteskně absurdního násilí pramenícího z hlouposti a nešťastného nedorozumění.

Ve vesnici roztažené podél silnice žijí dvě zdánlivě cizí rodiny. Jejich osudy se však postupně propletou a propojí s osudy dalších lidí tak, že výsledkem je katastrofa. Jejím hlavním viníkem jsou neurózy, myšlenkové bludy a morální selhání dospělých, kteří do propasti strhávají i své děti. Některé z nich však ještě mají naději uniknout a naplnit svou touhu po svobodě a lepším životě.

Nikdo nemá, co by chtěl

Všechny dospělé postavy ve Václavově snímku spojuje hluboká vnitřní nespokojenost, ba zoufalství. Bachař toužící po vládě silné ruky (Miroslav Hanuš) trpí úzkostným strachem z toho, že jej přijde zlikvidovat někdo z bývalých vězňů. Proto řídí svou rodinu v polovojenském režimu a doma důsledně zamyká všechny dveře. Náhoda jej seznámí s nezaměstnaným hypochondrem, přesvědčeným, že umírá, i když mu doktoři tvrdí, že je naprosto zdravý. Tenhle nesnesitelný slaboch (Karel Roden) tyranizuje hysterickými záchvaty svou ženu i dva syny. Jeho manželka (Lenka Vlasáková) vede trudný život, tísnivou domácí atmosféru střídá s omšelým prostředím místního krámku, kde prodává. Zamiluje se do zřejmě prvního člověka, který nějak připomíná chlapa – romského pasáka z nedalekého nočního klubu (Zdeněk Godla), který si u ní občas kupuje cigarety. Ten se zase marně snaží získat srdce striptérky a placené společnice z klubu (Klaudia Dudová), která je oddaná otci svého dítěte, trávícímu čas ve věznici, kde pracuje onen bachař. Tím se kruh traumat a marných tužeb jaksi uzavírá.

Lenka Vlasáková a Zdeněk Godla.

Do hry ovšem vstupují ještě nezletilí synové. Ten bachařův i ti hypochondrovi své otce svorně nenávidí a nejraději ze všeho by je oba dostali do blázince, kam patří: „Tvůj fotr zhebne, v hlavě mu jebne,“ dávají si navzájem naději. Podpořit bachařovu paranoiu přitom není nijak složité. Také to ale není zrovna bezpečné a důsledky mohou být zlé.

Méně by bylo více

Myšlenka propojenosti lidských činů a osudů je pro film Nikdy nejsme sami zásadním konstrukčním prvkem, zároveň ale také jeho největším kamenem úrazu. Ve skutečnosti totiž ve filmu pořádně fungují jen dvě postavy, Rodenův směšně tragický bolestín a Hanušův lidový světanápravce. Ostatní figury jsou navzdory slušným hereckým výkonům spíš jen povrchně načrtnuté, fungují účelově a zdaleka ne vždy přesvědčivě. Příběhy jednotlivých postav se ve snímku zpočátku prolínají celkem ústrojně, když však přijde na věc a je potřeba film dovést k dramatickému vyústění, trčí ze scénáře chtěnost a tezovitost.

Karel Roden ve filmu Nikdy nejsme sami.

Lze nejspíš litovat, že Petr Václav nezvolil užší zacílení svého snímku na spojenectví dvou nesourodých outsiderů, fašizujícího bachaře a snadno ovlivnitelného hypochondra, kteří mohou vytvořit smrtelně nebezpečnou ničivou sílu. Tenhle motiv ve filmu sice dominuje, ale ostatní linie jej zbytečně rozmělňují a nenechávají prostor pro jeho důkladné rozvedení. Přitom některé momenty jsou skutečně silné: Miroslav Hanuš velmi přesně rozehrává figuru uraženého a poníženého „vlastence“, který už nesnese pohled na to, kam se společnost ubírá. Cítí se být slušným člověkem, ale pro jistotu monitoruje, kdo je, či není Žid. Neměl rád komunisty, ale nafackoval by si, že „zvonil klíči“... Jaké rostoucí nebezpečí podobně frustrovaní a zároveň omezení lidé představují, nás přesvědčují každodenní události. Tady není s věrohodností celkem problém.

Nikdy nejsme sami

ČR 2016

Scénář a režie: Petr Václav

Kamera: Štěpán Kučera

Hrají: Karel Roden, Lenka Vlasáková, Miroslav Hanuš, Zdeněk Godla, Klaudia Dudová ad.

Premiéra 7. 4.

Prodavačka s vyzařováním intelektuálky, která vyznává lásku pasákovi, je naproti tomu záležitost poněkud krkolomná. Stejně jako vize citlivého chlapce, který realizuje svou touhu po svobodě tak, že bez mrknutí oka obere o „hrst dolarů“ zkrvavenou mrtvolu westernově padlého antihrdiny. To je obraz problematický, byť i v symbolické rovině, snaze o důrazné vyústění tu chybí odpovídající opora v logice.

Po Cestě ven zůstává Petr Václav i ve snímku Nikdy nejsme sami bedlivým pozorovatelem okrajů české společnosti, jehož výpovědím má smysl věnovat pozornost. Z této nicméně asi nejvíc utkví obraz Karla Rodena, jak se snaží kouřit cigaretu za použití kondomu. Je vážně zábavný.

Chci se stát prezidentem. Někdo to tu musí vzít pevně do ruky, domnívá se...
Karel Roden ve filmu Nikdy nejsme sami.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.