Do Německa přijel před několika lety a koncertoval i na těch nejzapadlejších místech, kde bylo třeba i jen pár lidí, kteří by ho vůbec mohli poslouchat. “Myslím, že tím, že jsem odehrál opravdu hodně koncertů, jsem se toho dost naučil. Jak hrát před lidmi, kteří mě neznají... Byla to dlouhá cesta a v průběhu času jsem udělal samozřejmě i hodně chyb, ale učil jsem se,” popisuje těžké začátky, kterými si projde většina muzikantů, kteří začínají úplně, nebo si získávají publikum v nové zemi. “Pak si mě všimla Německá televize, účinkoval jsem v jejich show a pak už to šlo všechno rychle. Smlouva s vydavatelstvím, velká agentura...” Od té doby žije Lasse napůl v Kodani, napůl v Berlíně.
Představy zasněžených hor a vikingů pomáhají
Ale je čas rozšířit si “své teritorium” a svým hraním zase trochu přemlouvat publikum, které ho nezná, aby mu věnovalo plnou pozornost. V současné době, kdy je velice populární severská kultura, to má i Lasse Matthiessen o něco snazší.
“Mymyslím, že je to částečně v lidech. Publikum má v hlavě představu zasněžených hor a vikingů, to se také do jisté míry podílí na úspěchu seveřanů. Ale asi se někdy obejví nějaký tón, který působí tak nějak studeně a vyvolá třeba představu rozlehlého moře, velkých dálek...”
Srovnání s Dylanem a Drakem
Právě kvůli svým silným písním, které zpívá a doprvází se jen na akustickou kytaru, si vysloužil u hudebních publicistů srovnání dokonce s Bobem Dylanem nebo Nickem Drakem. “To je jeden z největších komplimentů, kterého se vám může dostat. Ale také dodávali, že jsem stále svůj, což mě také těší. Ale teď hraju spíš s kapelou, je v tom hodně hlasitých elektrických kytar... Takže bych se nezlobil, kdyby mě teď srovnávali třeba s někým jako jsou Radiohead,” dodává.
Lasse Matthiessen vystupuje sám, nebo s kapelou.
Co se vlivů týče, seznam by byl nevypsatelný. Svou roli u Matthiessena hrála jistě i jeho vlastní minulost. Jeho otec byl jazzový muzikant, takže v hudebním prostředí vyrůstal. “Někdy jsem usnul pod pianem, když táta hrál,” vzpomíná Lasse. Kromě jazzu se v dětství setkal v pěveckém sboru s tradiční dánskou hudbou, později jako většina teenagerů rockem a popem. Pak až s americkými písničkáři, ale nejen těmi, se kterými ho srovnávají hudební publicisté. “To není na mluvení, to je na to si sednout, otevřít lahev červéného vína a poslouchat dlouhé hodiny.”
Texty jako dánské lego
Těžší je pro Lasseho pojmenovat vlivy stojící za jeho texty. “Hodně čtu, ale někdy prostě napíšu větu, kterou jsem slyšel někde na ulici. Může to být dánsky nebo německy. Nebo i anglicky, třeba pochytím větu z amerického seriálu a zní mi dobře,” přiznává své netradiční zdroje znalostmi několika jazyků zvýhodněný muzikant. Všechny kousky textů, které ho zaujmou, si zapisuje a později seskládává dohromady.
Jindy pochází text písně z prostého nápadu a takto rozložitelný není. “Když mám nápad, jakýkoliv, třeba i na novou píseň, nahraju si to, i když jsem třeba v supermarketu a kupuju mrkev. Nevím, co si o mně lidé myslí, ale dívají se divně, smějí se... Ale co, i obyčejné věci jsou někdy důležité pro skládání. I vybírání mrkve,” směje se muzikant, který se nejen písněmi vzniklými v obchodech chce vemluvit českému publiku.
