I když jí prostě Leonarda Cohena z životopisu nikdo neodpáře. A ona sama se o to ani nesnaží. Vždyť jako jedna ze sboristek, jež v jeho písních mají mimořádnou úlohu, za Cohenovými zády stála poprvé už při turné v letech 1979–1980. Pak se do jeho kapely vrátila v době slavného comebacku v roce 2008 a setrvala tu pět let.
Ještě předtím se ale s Cohenem potkala autorsky a producentsky. Napsali spolu spoustu písní, mimo jiné hit Everybody Knows z Cohenova alba I’m Your Man z roku 1988 a v její produkci vzniklo roku 2001 album Ten New Songs, kterým se kanadský písničkář přihlásil po desetileté odmlce.
Sharon Robinsonová ovšem skládá i pro jiné zpěváky. Písnička New Attitude, již nazpívala Patti LaBelle a zazněla ve filmu Policajt z Beverly Hills, byla v roce 1985 nominována na cenu Grammy. Sama Robinsonová vydala zatím dvě sólová alba: Everybody Knows (2008) a Caffeine (2015).
Vzpomenete si ještě, kterou píseň Leonarda Cohena jste slyšela jako první?
Samozřejmě, So Long Marianne. Byla součástí hudebního ovzduší té doby, symbolem zvuku šedesátých let. Miluji zvláště její sborové vokály.
Za jakých okolností jste se pak s Leonardem Cohenem seznámila?
Poprvé jsme se potkali roku 1979 ve Studio Instrument Rentals. To je komplex zkušeben v Los Angeles, kam jsem přišla na konkurs. Zkoušelo se na nadcházející turné Field Commander Cohen.
Jako autorka jste s Leonardem Cohenem nejvýraznějispolupracovala na albu Ten New Songs. Asi málokdo si umí představit, jak se s tímto velikánem společně píší písničky. Jak to tedy vypadalo konkrétně?
Řekla bych, že způsob, jakým jsme psali a nahrávali Ten New Songs, byl zcela unikátní. Leonard napsal hodně textů během svého pobytu v zenbuddhistickém klášteře. Já s ním předtím zen studovala, takže jsem jeho básním rozuměla. A máme i podobné hudební cítění. To všecko nás svedlo do společného projektu. Pracovali jsme každý den, buď v Leonardově, nebo v mém studiu. Věnovali jsme tomu hodně času. Netlačily nás žádné termíny. A byli jsme u toho jen my dva a náš zvukový inženýr Leanne. Brala jsem jednu krásnou báseň za druhou, psala pro ně melodie a vytvářela z nich celé písně. Byl to velmi příjemně strávený čas.
Co vás tolik let drželo v Cohenově kapele jako vokalistku?
Neměla jsem žádný důvod odcházet. Byla to skvělá zkušenost a pravděpodobně to i vedlo k příležitostem, které bych jinak neměla. Třeba k mému vlastnímu evropskému turné.
Vaše písně zpívá dlouhá řada jiných interpretů. Pro kterého z nich jste psala nejradši?
Slyšet Patti LaBelle zpívat moji písničku New Attitude byl obrovský zážitek. Roberta Flacková, která převzala moji a Leonardovu Summertime, byla jednou z mých vůbec nejoblíbenějších zpěvaček. Jsem opravdu šťastná, že tolik úžasných umělců zpívá moje písničky nebo ty, které jsem napsala s Leonardem. Ale vybrat toho nejoblíbenějšího je opravdu těžké.
Považujete Cohenův vliv na svoji vlastní tvorbu za zásadní, nebo vidíte i jiné tvůrce, na něž navazujete? Co vás jako písničkářku inspiruje?
Mohu jen doufat, že Leonard Cohen moji práci skutečně ovlivnil. Ale inspiruje mě i řada mladých umělců, kteří vystihují ducha doby, ale stále umějí vyprávět dobré příběhy a psát přesvědčivé písně. Je jich spousta, napadá mě třeba Jack Garratt, nekonvenční D’Angelo, mimořádně inspirativní byla i Amy Winehouse.
Existuje nějaké základní sdělení, které chcete posluchačům na vlastních albech a koncertech předat?
V ideálním případě je mým poselstvím naděje a porozumění prostřednictvím sdílení našich snů a vnitřních životů, prezentované často skrze metafory.
Jak bude váš pražský koncert vypadat? Budete zpívat i nějaké písně, které nejsou na vašich dvou sólových albech?
Budu na pódiu sama, jen s klávesami a mikrofonem. Zazpívám několik svých písní, z nichž některé nejsou na mých albech, i některé, které jsme napsali společně s Leonardem a zatím jsme je nenahráli. Myslím, že si vybere každý.
