Lidovky.cz

Laurie Andersonová představí Praze film o smrti a psu hrajícím na klávesy

Kultura

  11:00
Všestranná umělkyně, zejména hudebnice a performerka Laurie Andersonová už v Praze dvakrát koncertovala. V pondělí 29. srpna přijede do Divadla Archa jako filmařka. Představí zde svůj vizuální esej Psí srdce.

Laurie Andersonová se svým psem Lolabelle foto: Film Europe

Večer v Arše bude mít dvě části. V první bude film Psí srdce promítnut v české předpremiéře, do kinodistribuce jde 1. září. Ve druhé pak Laurie Andersonová pronese přednášku An Illustrated Talk (Ilustrovaná řeč), která návštěvníkům umožní nahlédnout do pozadí vzniku snímku. V obecnějších rysech také promluví o vypravěčství ve své filmové práci a slibuje ipřečíst několik příběhů, které vznik filmu Psí srdce inspirovaly. Což je jedinečná příležitost nahlédnout umělkyni, jejíž hudba byla – dokonce i u nás za železnou oponou – kultem už v 80. letech, ze zcela nového úhlu.

Reeda nečekejte

Je třeba dopředu upozornit ty, kteří by snad od filmu čekali pohled do soukromí tvůrkyně a jejího vztahu s manželem Lou Reedem, že ničeho takového se zde nedočkají. Slavný rocker se na plátně doslova mihne v jednom dokumentárním záběru z pláže, jeho fotografie je pod závěrečnými titulky a ve stejnou dobu zní v písňové nahrávce i jeho hlas. Snímek mu nicméně Andersonová věnovala. Ostatně, mnohokrát v jejím komentáři zní množné číslo: „my jsme měli psa“, „náš učitel meditace“ a podobně. A je jasné, že v tomhle případě mluví právě o sobě a před třemi lety zemřelém manželovi.

Zásadní roli ve filmu Laurie Andersonové Psí srdce hraje buddhistická symbolika
Pes Laurie Andersonové Lolabelle (z filmu Psí srdce)

Ani samotnou Andersonovou ale na plátně mnohokrát nevidíme. Jen v úvodní animované sekvenci její kreslený autoportrét a pak vrůzných dokumentárních záběrech zpravidla jen části nohou či rukou. Zato její na 69 let neuvěřitelně mladistvý hlas zní prakticky nepřetržitě. Však také Psí srdce sama označuje za „druh mluveného divadelního díla, které bylo přeloženo do jiné formy“.

A zapomenout nesmíme ani na hudební doprovod, postavený na smyčcových nástrojích a elektronice. Ten vyšel vloni jako soundtrack na samostatném CD abyl novou diskografickou položkou Andersonové po pětileté pauze.

Nejen o Lolabelle

Přestože hlavní roli ve filmu, jenž je vpodstatě experimentální mozaikou dokumentárních záběrů, hraných dotáček ivíce či méně abstraktních filmových obrazů, hraje pes, Andersonové krysí teriér Lolabelle, autorka ve svém „videoeseji“ hovoří o mnoha dalších, a při vší úctě kněmé tváři zásadnějších věcech. Okamžiky, kdy zcela vážně ukazuje starého slepého psa, „hrajícího“ na klávesy, nebo hovoří o snu, ve kterém psa, předtím zašitého do jejího lůna, porodila, jsou v kontextu snímku vlastně jen poněkud bizarními momenty.

Celým filmem se táhne téma smrti nebo alespoň její hrozby, ať už je řeč o 11. září, umírání matky nebo vyprávěny historky z dětství o Andersonové vážném zranění či málem utopených sourozencích. Vše je komentováno citáty z Tibetské knihy mrtvých a vůbec buddhistické věrouky. Do svého „bardo“, stavu mezi smrtí a novým zrozením, se tu ostatně dostává i pes Lolabelle.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.