Je to dozajista zajímavý paradox, na který by málokdo vsadil. Za to, že nyní držíme v rukou cédéčko Neměj strach, tedy první album kapely s krásně fitzgeraldovským názvem Něžná noc, vděčíme Facebooku. Na něm se totiž nejprve „na dálku“ Jan Sahara Hedl a Blanka Šrůmová seznámili. Bylo z toho osobní partnerství a od něj už byl logicky jen krůček ke společné tvorbě.
To, že oba protagonisté mají k sobě velmi blízko, dokonale ilustrují nezaměnitelné fotografie Jiřího Turka na obalu a v bookletu. Jsou vesměs ve stylu „kráska a zvíře“. Tak ostatně můžeme v nadsázce označit i pěvecké styly v duetech: Hedlův hrubý, neotesaný, ale nesmírně autentický hlas, na němž je slyšet každá vykouřená cigareta i vypitý panák, a mnohem techničtější, byť nikterak vyumělkovaný vokální projev Šrůmové, v němž se úročí její zkušenosti z rocku, popu, ba i folku.
  |
Všechno to podtrhuje graficky čistý obal alba z osvědčené dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka. Ten zase výborně koresponduje s tradiční poetickou artistností Hedlových textů.
Něžná noc, v níž Hedlovu akustickou kytaru a Šrůmové klávesy doplňuje kytara Toma Zvardoně, baskytara Martina Schneidera a bicí Ivana Kadaňky, tak předkládá tímto albem komplexní umělecké dílo. Opravdový artefakt. Který mimochodem přímo volá po vinylové edici.
Přirozený zvuk
Tím nejdůležitějším jsou samozřejmě písničky. V hudební rovině Hedl jako téměř výhradní autor (ve čtyřech skladbách je Šrůmová spoluautorkou) zůstal ve svých klasických kolejích, jeho styl je rozpoznatelný vlastně už od dob původního Precedensu. Mírně se posunula jen aranžmá, jež jsou tentokrát v podstatě folkrocková a opouštějí i ty poslední náznaky technologičnosti, které ještě byly slyšet na předchozí desce Matka zebra (třeba jen ve zvukovém sejmutí nástrojů a mixu).
Něžná noc ve studiu nic nepřikrášlila, tak, jak ji slyšíme z alba, hraje i na koncertech. Hedlova tvorba je postavena na textech. Ačkoli spolupracuje i s jinými zpěváky, pro sebe si nechává ty nejlepší, nejtypičtější. Plné pochyb a ne zrovna po srsti hladících obrazů. K Hedlovu textovému světu patří smrt, hroby, vlci, tma, noc, strach.
Platí to i tentokrát, nikoli ale bezvýchodně. Připomeňme si, že noc je zde něžná, název alba před strachem uklidňuje a v titulní písnislyšíme: „To nejsou vlci v zimním hávu / S tím si, má milá, nelam hlavu.“