Jedenašedesátiletý Ed Williams je přední osobností chicagské bluesové scény už od poloviny 70. let, kdy zformoval první verzi své kapely The Blues Imperials. Její show jsou pověstná mocným nápřahem, skvělou komunikací s publikem, ale také značnou porcí nadhledu, jak dobře vědí návštěvníci největších bluesových festivalů Ameriky i zbytku světa, jejichž hlavní hvězdou už tři desítky let tato kapela pravidelně bývá. V česku se Lil ́ Ed se svými dlouholetými parťáky představí vůbec poprvé.
Vaším strýcem byl slavný bluesový kytarista J. B. Hutto. Měl nějaký vliv na to, že jste se stal muzikantem?
Samozřejmě. Odmalička mě inspiroval. A hlavně mě učil hrát, prozradil mi hodně ze svých muzikantských „fórů“.
J.B. Hutto preferoval hráčskou techniku slide, tedy kovovým válečkem po strunách. Vy jste ji převzal. Co vás na ní tolik vzrušuje?
Lesk! Miluju, když se kov leskne světly!
V roce 1986 jste vydal první album Roughhousin ́ na labelu Alligator. Považujete podpis smlouvy s touto prestižní firmou, jíž jste dodnes věrný, za zásadní životní zlom?
Musím vás opravit. Já s Alligator nikdy žádnou smlouvu nepodepsal. Zahájili jsme naši spolupráci podáním ruky - a trvá to už třicet let. Ale je pravda, že po vydání prvního alba na Alligatoru už nikdy nebyl můj život stejný jako předtím.
Vaše kapela The Blues Imperials má už skoro třicet let stejné obsazení. Jak se vám podařilo ji udržet?
Myslím, že kluky dobře vedu, že jsem dobrý kapelník. Především spolu otevřeně a přátelsky komunikujeme, to považuji za absolutní základ existence každé kapely. Takže nejde jen o muzikantské schopnosti a vzájemné hudební naladění, ale i o vztah mezi námi. Jsme jako rodina. A všichni víme, jak na sebe vzájemně reagovat. Na pódiu i mimo něj.
Právě jste s kapelou vydali nové album The Big Sound Of Lil’ Ed & The Blues Imperials. Jaké je?
Je to tradiční bluesové album. Vypráví o životě, o štěstí i o lásce. Je na něm pár pomalých bluesovek, ale taky řada písniček, které, jak věřím, nenechají vaše nohy v klidu.
Nepřehlédnutelnou součástí vaší image jsou exotické klobouky. Znamenají něco víc než módní doplněk?
Ty klobouky se nazývají fezy a pocházejí z Afriky. Ale to není pro to, že je nosím, důležité. Pro mě je to tradice, kterou jsem převzal po svém strýci J. B. Huttovi.