Film, který je na festivalu zařazen do hlavní soutěžní sekce Česká radost, mapuje ožehavé téma exekuce v Česku. Pro Andreu Culkovou, která vzbudila velkou pozornost už svým předchozím filmem o cukrárenské lobby Sugar Blues, byl opět impulsem ke vzniku filmu její osobní příběh.
Sladká zbraň i droga. Film o boji proti cukrárenské lobby |
Když jednoho dne vnikli do jejího bytu exekutoři a začali bez vůle o dialog přelepovat různé předměty žlutými exekučními nálepkami, vzala režisérka instinktivně do ruky kameru a začala dění hned natáčet. Ze vzniklých záběrů diváka zamrazí, a to přitom v kontextu exekutorských příběhů jistě nepatří k těm nejhorším.
Co vlastně „slušného“ člověka přivede do stavu dlužníků? Proč se o tom v drtivé většině případů nedozví včas, tedy ve chvíli, kdyby mohl ještě situaci řešit jinak? A jakou roli hraje v celém procesu stát? Odpovědi na tyto otázky nastiňuje a pokouší se postupně rozkrývat režisérka, která do filmu podobně jako v předchozím případě neváhá zapojit svůj osobní život a celou rodinu. I proto působí film Andrey Culkové velmi autenticky a intenzivně, zároveň se ale neutápí pouze v léčení její osobní situace. Na pozadí příběhů dalších lidí se Culková pouští do zkoumání fenoménu dluhů, exekucí a splátek v současném Česku.
Z České republice je téměř milion lidí v exekuci, vyplývá z dokumentu. Typickým příkladem, jak se člověk stane dlužníkem, je situace, kdy zapomenutá nezaplacená pokuta po několika letech naroste o penále a dlužník je upomínán na adrese, ze které se odstěhoval, nevyzvedává si tudíž poštu, o pokutě se nedozví a ta dále roste, až je případ předám exekutorům.
Ve filmu zpovídá režisérka řadu lidí od dlužníků po ministra spravedlnosti, účastní se konference exekutorů a ptá se, jak stejný problém řeší v jiných zemích. Paradoxně ale čím se se o problému dozvídáme, tím komplikovanější se celá situace jeví a tím méně zřetelná je možnost, jak z ní ven situace ven.
Z Culkové pátrání vyplývá, že situace je komplikovaná a zdaleka se netýká jen samotných exekutorských praktik a jejich vysokých poplatků. Stávající podmínky jsou totiž nastavené tak, že exekutorský úřad je samostatný podnikatelský subjekt, který má velké pravomoce, jen částečně kontrolovatelné státem. Stát zároveň neposkytuje lidem, kteří se v v dluhové pasti ocitnou často vinou nesmyslně nastavené administrativní sítě, prakticky žádnou pomoc a podporu, jako je tomu v jiných evropských státech, kam se Culková pro porovnání vypravila.
Jedním z velkých problémů je určitě neexistující záchranná sociální pomoc v podobě poradenských center běžná například v Německu nebo Norsku. „Paní režisérka je jediná, kdo mi opravdu pomohl,“ řekl v debatě po premiérové projekci filmu v Jihlavě jeden z aktérů filmu, kterého zapadnutí do dluhů a půjček připravilo o dvě nemovitosti. Jak řekla při debatě sama režisérka, velkou roli hraje i to, že člověk se v situaci, kdy se stane dlužníkem, ocitá v obrovském emocionálním tlaku a stresu, v němž často reaguje jinak, než by tomu v běžné situaci.
„Doufám, že film otevře téma exekuce a dluhů v celé jeho šíři a napomůže další diskusi,“ podotkla režisérka.
