Nerad se k tomu vracím, ale nedá mi to. Takže Daniel Hůlka dostal metál od Miloše Zemana. Dobrá. Víme proč. Ale co prosím předcházelo zpěvákovu angažmá v kohortě Zemanových věrných při prezidentské volbě? Odpustím si tady převypravování muzikantských anekdot, beroucích si na paškál Hůlkovu koncertní intonaci (nicméně takové vtipy existují). Rád bych jen připomněl, že tento držitel medaile Za zásluhy v oblasti umění vydal poslední album před čtrnácti lety (tehdy prošlo prakticky bez povšimnutí), že jeho v podstatě jedinou známou písní je coververze Vangelisova titulního songu z filmu 1492 - Dobytí ráje, že jeho dodnes citované angažmá v muzikálovém Draculovi mělo premiéru před 21 lety. Ať si to každý přebere, jak chce.
V souvislosti se státním svátkem dovolte vzpomínku. 27. října 2013 jsem se slovenskou kamarádkou, která přijela na jakýsi koncert v klubu Roxy, seděl v kavárně v Dlouhé ulici, když mi pípla esemeska o tom, že zemřel Lou Reed. Samozřejmě nám to úplně zkazilo náladu, ona měla slzy na krajíčku a já vlastně taky. Trvalo to snad půl hodiny a přišla druhá textová zpráva: manažer Vladimíra Mišíka oznamoval, že se jeho klient rozhodl nepřijmout vyznamenání od Miloše Zemana z důvodu dlouhodobého nesouhlasu s jeho kroky. Přiznám se, že v tu chvíli jsem na Reeda, aspoň dočasně, úplně zapomněl a opět se radoval. Ano, takovou sílu má, když zjistíte, že někdo, koho máte rádi, se umí stále zachovat jako chlap.
  |
Bobu Dylanovi prý vyrazila zpráva o tom, že dostal Nobelovu cenu za literaturu, natolik dech, že ho nebyl schopen popadnout čtrnáct dní, aby na zprávu zareagoval. No, o tom si můžeme myslet, co chceme, každopádně je dobře, že se mistr vyjádřil. Mezitím se bohužel vyrojila spousta různých dohadů o tom, že Dylan přece Nobelovu cenu nepřijme - protože ji má tenhle nebo támhleten, a vůbec, Bob je přece odpůrce všelijakých oficialit. Ale to může říct jen ten, kdo s Dylanem skončil u Blowin’ In The Wind a jinak o něm nic netuší. Dylan je přece držitelem Grammy, Oscara, Pulitzerovy ceny. A od Baracka Obamy dostal v roce 2012 Medaili svobody. Dodnes mě baví ta fotka, jak temně se tvářícímu Bobovi v kvádru a motýlku (!) připíná řád kolem krku o hlavu větší americký prezident. Tak proč by, proboha živého, měl problém s Nobelovou cenou?
Ale abychom nepitvali jen (pseudo)politická témata. V den našeho státního svátku vyšlo živé album (ale i DVD a blu-ray) Post Pop Depression Live At The Royal Albert Hall. Jasně, Iggy Pop. Záznam koncertu, na kterém divouse doprovází parta, zčásti totožná s tou, která nahrávala jeho skvělé letošní studiové album, v čele s Joshem Hommem u kytary. Je to skutečně maso, za jaké by se nemuseli stydět ani Iggyho vnuci. A přináší radost, žádnou depresi. Tracklist je jasný: písničky z novinky plus songy z berlínského období. Samozřejmě včetně Passengera. Tak si ho tady užijme.
