LN: Úvodní část výstavy se věnuje Kaplického rodinnému zázemí, především jeho rodičům, kteří pocházeli z uměleckého prostředí. Co myslíte, že ho nejvíc ovlivnilo?
Jeho otec Josef byl velmi uznávaný výtvarník. Věnoval se sochařství, grafice, spolupracoval s významnými architekty. Předpokládám, že právě rozmanitost jeho tvorby měla na Jana zásadní vliv. Vždy ho zajímalo komplexní zpracování, navrhoval nejen domy, ale také nábytek, dekorativní předměty nebo oblečení. Důležitá byla i tvorba jeho maminky, výtvarnice Jiřiny Kaplické. Věnovala se grafice i užitému umění, navrhla dekor pro kolekci porcelánu, který měl úspěch na EXPO 58 v Bruselu. Jedním z Janových inspiračních zdrojů mohly být také její ilustrace pro vědecké publikace, například knihy o botanice, kde jsou precizní akvarely dřevin a květů.
LN: Jan Kaplický emigroval v roce 1968 do Anglie. Pracoval v několika architektonických kancelářích, ale postupně si vybudoval vlastní, svébytný styl. Kterou zakázkou se mu podařilo dostat do mezinárodního povědomí?
Firmu Future Systems zakládal s Davidem Nixonem, navrhli společně řadu domů pro soukromé investory, byly to většinou vily nebo kancelářské budovy. V90. letech Nixonovo místo zaujala Amanda Levete. Jejich prvním velkým vítězstvím byla soutěž na ztvárnění Národní knihovny v Paříži, kde získali první místo. Na naší výstavě jsou vidět nejen nákresy, ale také model. Projekt se sice nerealizoval, ale otevřel Kaplickému dveře pro další významné zakázky.
Ladislav Zikmund–Lender (1985)Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2014 byl kurátorem výstavy Jan Kaplický: Příběh vizionáře v Plasích. |
LN: Vedle kancelářských budov a obchodních center jsou na výstavě také návrhy soukromých vil nad vodou nebo uprostřed kopce. O co se jedná?
Kaplický získal v roce 1985 zakázku na navrhování vesmírných modulů pro NASA. Později se několikrát zabýval futuristickým bydlením na Zemi. Chtěl zkombinovat několik základních principů: stavba musela respektovat okolí, měla být ekologicky šetrná a hlavně měla poskytovat svým obyvatelům maximální možnost vnímat krajinu z mnoha úhlů. Proto Kaplický tak často používal velké okno, které umožňovalo panoramatický výhled. Jsou zde například návrhy dvou vil pro jeho druhou ženu Elišku. Jedna část domu je zapuštěná do země a druhá je nad zemí, v obou je volný prostor pro odpočinek s impozantním výhledem na pobřeží moře.
  |
LN: Po roce 1989 se Kaplický často vracel do své původní vlasti. Co zde ale vlastně stihl ještě před odchodem do zahraničí?
Emigroval ve třiceti a měl za sebou několik realizací, včetně vily pro režiséra Jaroslava Dietla v Praze na Barrandově, která byla dokončena až po roce 1968. Jan Kaplický později doufal, že se mu v Česku podaří prosadit několik projektů. Navrhl například pomník obětem komunismu, který by vedl od Čechova mostu až ke kyvadlu, kde dříve stával Stalinův pomník. Měl to být ostrý zářez do krajiny, kde bude 42 schodů, které symbolizují počet let naší nesvobody. Nejvíc mu ale záleželo na projektu Národní knihovny na Letné. To byla jeho srdeční záležitost, kde zkombinoval všechny principy, které používal v předchozích stavbách.
LN: Výstava se jmenuje Jan Kaplický JKOK. K čemu tato zkratka odkazuje?
Když jsem přemýšlel, jak nejlépe vystihnout jeho tvorbu, viděl jsem rozmanitost, mnohotvárnost, ale zároveň stručnost ve vyjadřování. Zaujala mě jedna historka, která je myslím dost výstižná. Začátkem 60. let odjel Jan do Ameriky. Byl tam několik týdnů a rodičům se vůbec neozval. Maminka trnula hrůzou, jestli je v pořádku. Poslední den pobytu jí poslal pohled a tam bylo „OK JK“.
