ČTK to řekl teoretik fotografie a pedagog Vladimír Birgus, jeden ze tří kurátorů výstavy. Největší sbírku Sudkových děl má pražské Uměleckoprůmyslové muzeum (UPM), které také část exponátů na výstavu zapůjčilo. „Kanadská galerie má velkou část pozůstalosti Sudkových přátel v Americe, jako byla třeba fotografka Sonja Bullaty, něco nakoupili, něco získali darem. A rozhodli se udělat velkou Sudkovu výstavu,“ řekl Birgus, který na výstavě pracoval pět let.
UPM připravilo k letošnímu Sudkovu výročí výstavy jeho snímků moderní architektury, Ateliér Josefa Sudka v létě představil dosud nevystavované autorovy snímky ze svatovítské katedrály. Birgus uvedl, že několik českých veřejných výstavních institucí s nabídkou velké retrospektivy oslovil, ty ale neměly podle něj zájem. „Současná výstava měla od června do září premiéru v Paříži, po Národní galerii Kanady se uvažuje, že půjde ještě do Vancouveru,“ uvedl Birgus. V ČR podle něj reprízu mít nebude.
  |
Výstava nazvaná Intimate World of Josef Sudek je doplněna o Sudkovy současníky, jsou v ní práce Jaromíra Funkeho či Jaroslava Rösslera, ale i Sudkových následovníků jako třeba Jana Svobody či Petra Helbicha. „Z UPM jsou zapůjčené vzácné práce, adjustace fotografií, které Sudek dělal s architektem Otto Rothmayerem, kdy dával mezi dvě skla třeba na sebe dvě fotografie, nebo je podkládal zlatým staniolem, ty věci jsou od 60. let v Uměleckoprůmyslovém muzeu uloženy a nebyly vystavovány,“ řekl Birgus.
Nikdy se nevystavovaly také Sudkovy barevné fotografie, které jsou nyní vidět v Kanadě. Zapůjčeny jsou i exponáty z dalších sbírek - z Gettyho muzea v Los Angeles či z Muzea výtvarných umění v Houstonu.
K výstavě vychází také monografie.
Kanadská národní galerie má bohaté sbírky starého i moderního umění, v oblasti fotografie jde podle Birguse o jednu z nejvýznamnějších institucí na světě. Sudkova výstava v ní potrvá do konce února.
Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum má rozsáhlou sbírku fotografie, která zahrnuje 70.000 pozitivů a 30.000 negativů. O získání Sudkových děl se zasloužila historička Anna Fárová, která Sudka poznala již jako osmnáctiletá. K osmdesátinám mu v roce 1986 připravila retrospektivu. Po jeho smrti třídila jeho pozůstalost, později se stala dědičkou autorských práv. Byla neúnavnou interpretkou a propagátorkou jeho díla.
