Malého prince zná několik generací čtenářů, nejčastěji je tato slavná kniha vydávaná s ilustracemi Exupéryho. U nás vyšlo první vydání v roce 1959 a ilustrovala ho Helena Zmatlíková. Druhé vydání výtvarně zpracoval Vladimír Fuka, od třetího vydání již vycházelo s Exupéryho ilustracemi. Jeden z výtisků si v roce 1967 přečetla devatenáctiletá Věra Jandourková. Před pár týdny složila maturitu na šperkařské škole v Turnově a čekal ji krok do neznáma: první zaměstnání, život v cizím městě. Přestěhovala se do Kutné Hory, kde sehnala místo v hornickém muzeu. „Tenkrát mi někdo půjčil Malého prince. Ta knížka se mi moc líbila, protože autor v ní popisuje pocity, které jsem dobře znala. Jaké to je, když jste někde sama, bez přátel, a jen postupně si zvykáte na nové prostředí. Já jsem na tom byla vlastně stejně, neměla jsem v v Kutné Hoře žádné kamarády, po práci jsem si hlavně četla nebo malovala. Napadlo mě, že celou knížku přepíšu. Skoro každý večer jsem si nalinkovala další řádky a psala tuší. K jednotlivým kapitolám jsem namalovala svoje vlastní ilustrace,“ vzpomíná Jandourková, která se po dvou letech v Kutné Hoře dostala do vysněné Prahy.
Krasopisný běh
Po 18 letech v archivu našel poklad: desetiletí ztracený Exupéryho novinářský průkaz |
Vystřídala řadu zaměstnání, ve volném čase se věnovala malování. Její vlastní interpretace textu Malého prince v překladu Zdeňky Stavinohové ležela padesát let doma v šuplíku. „Tenkrát jsem ani neuvažovala o tom, že bych tuhle moji knížku nabídla někam do nakladatelství. Možná jsem si myslela, že by to bylo příliš náročné zkopírovat ten ruční papír,“ zamýšlí se po letech výtvarnice. Její malý velký knižní poklad znali jen její nejbližší. Od 70. let pravidelně vystavovala a po revoluci ilustrovala knihu Cesta k Betlému. Ke znovuobjevení jejího prince došlo shodou šťastných náhod. Vloni si Věra Jandourková povídala s přáteli, řeč přišla také na Malého prince. Když se zmínila, že má jeden exemplář doma, tak společnost zaujala. Mezi kamarády totiž byla manželka Martina Vopěnky z nakladatelství Práh. Unikátní verze slavné knihy ho okouzlila a vydal ji v grafické úpravě Pavla Rúta.
  |
Pro čtenáře je zpočátku poněkud obtížné přivyknout si na písmo, ač krasopisné. Slova „běží“ jedno za druhým a vedle nich se objevují jiná pojetí lišky nebo beránka, než jaká známe od Exupéryho. Když si prohlížíte drobné písmo, napadne vás, že během dvou let, kdy autorka pracovala na knize, prožívala své vlastní putování s princem. Postupně objevovala jeho krajinu, kterou vnímáte jinak, když je vám devatenáct, a jinak, když je vám o padesát let více.
