Box, který není klasickým boxem a jeho součásti jsou vloženy do desek s chlopněmi, sestává z dvou CD, vinylového singlu a filmového DVD. Nepočítáme-li vinyl, který je vysloveně sběratelským předmětem, odpovídajícím v současné době oživenému zájmu o klasické nosiče a obsahujícím dvě nahrávky z televizního archivu Byl jsi král a Santa Lucia, které najdeme i na jednom z cédéček, každá část kolekce nahlíží Hanu Hegerovou z odlišného úhlu. A většina těch pohledů je opravdu cenných. Vlastně nejen z ryze historického, ale i nadčasového, prostě uměleckého hlediska.
Výborná naživo
Jaksi nejstandardnější je první díl 2CD, nazvaného malebným slovenským slůvkem Omrvinky, tedy po česku Drobečky. Obsahuje „úklid archivu“, díky němuž vyšlo na světlo šestnáct dosud nevydaných nahrávek, jak pozapomenutých písní, tak těch, které patří u Hany Hegerové k nejcitovanějším.
Některé kuriozity jsou ale skutečně zajímavé. Například jeden z největších hitů české populární hudby 60. let Oliver Twist, prakticky zlidovělý v podání Evy Pilarové, tady zpívá Hana Hegerová poněkud umírněněji. Víc jí sluší semaforský hit Blues o stabilitě, známý spíše z podání Jiřího Suchého.
U Hany Hegerové, jako u všech šansoniérů, bylo vždycky živé provedení písní zásadní složkou umělecké tvorby. Tento žánr, ve kterém má velký podíl divadelní stylizace, si s pódiem dobře rozumí. Omrvinky přinášejí hned několik živých nahrávek – Pro Kiki, Já ráda vzpomínám anebo Rozvod.
Právě posledně jmenovaná, jedna z nejdramatičtějších písní z repertoáru Hegerové vůbec, přináší v této podobě skutečně silný prožitek. Jakkoli platí, že ne každému musí konvenovat zpěvaččin patos. Ten k ní (a šansoniérům vůbec) ale v takovémto repertoáru neodmyslitelně patří odedávna.
Disk končí dvěma duety, které jaksi mimovolně ukazují, proč je Hana Hegerová tak výjimečná. V Levandulové hostující Pavol Habera svou nemastností-neslaností úplně bledne nejen vedle zpěvačky, ale hlavně ve srovnání s původním interpretem Petrem Hapkou (který sice neměl hlasovou techniku, ale dokázal se do písně položit).
V Lásce prokleté z televizního záznamu se Lucie Bílá sice snaží „být za šansoniérku“, ale její obvyklá potřeba vytáhnout za každou cenu celý svůj hlasový fond ji opět sráží k zemi; když přijde se svým polomluveným projevem Hegerová, najednou ucítíme, o co doopravdy v téhle původně Brelově písni jde.
Porozumění s Horníčkem
Druhý disk přináší skutečnou raritu a velmi zajímavý poslech od začátku do konce. Obsahuje záznam večera v Domě slovenské kultury, kde byla v roce 1988 Hana Hegerová hostem pořadu Miroslava Horníčka – dnes bychom asi řekli „Horníčkovy talk show“.
Cenné na nahrávce je mluvené slovo i hudební složka. Obojí totiž vede zjevná improvizace a s ní ruku v ruce jdoucí pohotovost. Horníček v rozhovoru s Hegerovou vzpomínají na společnou práci v Semaforu, na inscenaci Brechtovy Žebrácké opery v Karlínském divadle, kterou Horníček režírovala Hegerová v ní hrála s Milošem Kopeckým hlavní role, i na společný divadelní program H+H, který byl předobrazem tohoto večera.
Byla doba pozvolného politického uvolňování, takže si oba mluvčí sem tam „zaryli“, ale především se mile a kamarádsky od samého začátku špičkují, jsou vyladěni na stejnou vlnu a vytvářejí příjemnou atmosféru.
K tomu přispívá i Hegerové zpěv, doprovázený klavíristou Milanem Dvořákem. Oba se upamatovávají na písničky, které už dlouho nemají v repertoáru, občas slovo nebo nota spadnou pod stůl, ale to v rámci uvolněné nálady vůbec nehraje roli.
Převážně hudební obsah kolekce doplňuje DVD s prvním vydáním filmu Naděje, který Hana Hegerová natočila společně s Rudolfem Hrušínským podle scénáře Jana Procházky a v režii Karla Kachyni v roce 1963.
Byl to její už sedmý film, ale po debutu Frona vlastně druhá tak velká role. A ačkoli je příběh o setkání alkoholika a „dívky se špatnou pověstí“, zasazený do působivého prostředí štěrkovny v zimě, především Hrušínského představením, ani Hana Hegerová nezaostává. Rozhodně tento pozapomenutý snímek stojí za připomenutí.
