„Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války,“ zní první věta úvodu z přebalu knihy. Násilné ukončení mládí tím, že dotyčné režim vrhl do bitevní vřavy, je opravdu centrálním motivem celé knihy. Hned se seznamujeme s Walterem Urbanem, mladým dojičem krav, který na farmě prožívá svoje dospívání ve víru tanečních zábav a potulkách s kamarády. Z nich vyniká hlavně jízlivý a často nesnesitelný Friedrich „Fiete“ Caroli, který je Walterovi téměř jako bratr. Německo je ale zoufalé a tonoucí se, jak známo, chytá stébla kde může - chlapci musí narukovat. Zatímco Walter dostane relativně bezpečné místo řidiče zásobovací dodávky, Fiete musí jít přímo na frontu, kde je zraněn. Když se chlapci, teď už vlastně muži, znovu shledávají, není to za šťastných okolností, ale přes hledáček pušky popravčí čety.
RECENZE: Hukot času. Bože, co ta moc se mnou provedla? |
Ralf Rothmann si pro Zemřít na jaře ukousl veliké sousto - v relativně útlém románu se snaží vytvořit komplexní mozaiku křehké psychicky nezletilého vojáka, která je konfrontována (nutno říct, že velmi tvrdě) s válečným utrpením a vědomím blížící se definitivní prohry. Psychický aspekt autor vykreslil výborně - chvíle štěstí z malých radostí se střídají s nočními můrami a alkoholem či drogami navozenou blažeností. Německá armáda v knize skomírá, ale není plastická a s hrozbou postupující rudé armády se každý vyrovnává po svém. Uvěřitelná je i motivace velících důstojníků, kteří sice mají své rozkazy, ale často dávají přednost lidství, když už dojde na lámání chleba. Válka v Rothmannově podání je správně naturalistická a autor k popisům nepřistupuje v rukavičkách.
Vojáci Wehrmachtu při vstupní přísaze. Ilustrační foto.
Hlavní pointou knihy mělo být přátelství, které je násilím ve velmi emoční scéně navždy roztrženo. Problém je, že událost nemá takový dopad, jak autor zamýšlel. Dvě stě stránek Rothmann naturalisticky popisuje válku do takových podrobností, že slabší žaludky musí pár stránek přeskočit. Ve vší té záplavě utrpení může mít čtenář velký problém nechat se zasáhnout vyhasnutím jednoho života, když kolem, jak Rothmann každých pár stránek připomíná, vyhasínají tisíce. Mínusem v tomto ohledu je i malý rozsah knihy, který zapříčiní to, že ve chvíli tohoto vygradování má stále čtenář pocit, že postavy dostatečně nezná a je potom těžké se s nimi ztotožnit.
Rothmannův jazyk je živý a informačně bohatý. Je patrné, že autor, ačkoliv sám válku nezažil (narodil se v roce 1955), si o ní hodně zjistil a bez problému čtenáři servíruje údaje, které mu ani historické knihy neřeknou. Ani stylisticky se ovšem nemůže srovnávat s výše zmíněným Güntherem Grassem.
Zemřít na jaře není odpočinkové letní čtení. Je to mnohdy drásavá kniha, která ale čtenáři zprostředkuje pohled na generaci, které nebylo dovoleno dospět. I tak ale určitě nejde o převratné dílo, ale „pouze“ o jednu z dobrých knih z druhé strany barikády.
ZEMŘÍT NA JAŘE Ralf Rothmann Formát: 220 stran, vázaná EAN: 9788025721186  . |
