Trénujeme i sedm hodin denně, říká artista Petr Horníček

Lidovky: Spolu s kolegou Zdeňkem Moravcem jste založili produkční společnost United Arts. O co jde?

Po soutěži jsme přemýšleli co dál, jako duo. Měli jsme touhu to posunout dál. Já jsem v té době měl už zkušenost s divadlem, tak tohle byl logický další krok.

Lidovky: Jaké byly začátky spolku?

První projekt byl kabaret Lidoskop, kde jsme si ověřili, jak všechno funguje nebo nefunguje. Oslovili jsme další tanečníky a akrobaty. Zkusili jsme si tím i to, jak se něco takového financuje. Bylo to hodně o učení. V dalších projektech jsme věděli co nás čeká.

Lidovky: Proč Losers Cirque Company? Loser (ztroskotanec – překlad aut.) není zrovna pozitivně laděné slovo...

Lidé nám začali přezdívat Lůzři. Občas se nad tím v zahraničí opravdu někdo pozastaví a říká nám, že je to zvláštní název. Celé to ale vzniklo z naší inscenace The Loser(s), která je o jedné ženě a pěti mužích, kteří ji chtějí zaujmout. To je reflexe toho, že ženy jsou dnes samostatné a ty muže zase tolik nepotřebují. I když my, ti muži, v tom představení zase nejsme úplní ztroskotanci. Dlouhou dobu jsme název hledali a název Losers Cirque Company vznikl vlastně až rok po premiéře této hry.

Lidovky: Říkáte, že produkce Losers Cirque Company jsou menší, než byl třeba Lidoskop. Kolik lidí se na jednom představení podílí? Na pódiu i v zákulisí.

Připravujeme premiéru inscenace Kolaps na festival Letní Letná. Tam bude dvanáct lidí na scéně – deset akrobatů a dva muzikanti. Dále tři technici, jeden produkční, jeden technik za animace, kostymérka a make-up. Takže na konkrétním vystoupení 16 až 17 lidí. Na vzniku projektu jako takového je jich 25 až 30.

Lidovky: Jak dlouho představení vzniká? Jak dlouho se na to musí trénovat?

Je to práce na celý rok. Z konceptem nového představení přijdeme často ještě před premiérou toho současného. Co se týče tréninku, tak od ledna do května trénujeme zhruba šestkrát týdně dvě až tři hodiny. Skoro každý má ale ještě nějaký individuální trénink k tomu. Poslední tři měsíce před premiérou je to také šestkrát týdně ale sedm hodin. To se musí drilovat, aby všechny ty akrobatické prvky byly bezpečné.

Lidovky: Takže se ještě nikdo nezranil?

Naštěstí ne.

Artista Petr Horníček.

Lidovky: A váš nový projekt Kolaps?

Je to souhrnný pohled na toto téma – kolaps jedince i společnosti. Kolaps může být negativní, když se něco prostě bortí, ale i pozitivní, protože kolaps vás většinou posune dál, když se z něj seberete. Existuje i něco, co bych pojmenoval rutinní kolaps, to jsou ty malé, které se opakují pořád dokola. Bude tam víc dílčích příběhových linií.

Lidovky: Letos v létě hostujete s Losers Cirque Company na letní scéně divadla Bolka Polívky

Ano, od 1. do 4. srpna. První dva dny hrajeme představení The Losers, naše úplně první dílo. Další dva dny budeme předvádět Walls & Handbags, druhé dílo našeho spolku. My dost cestujeme a jsme rádi, že konečně podruhé vyrazíme do Brna, odkud se Zdeňkem Moravcem pocházíme.

Lidovky: A jezdíte i do zahraniční?

Teď máme v plánu Saint-Étienne ve Francii, pak Lucembursko a potom tedy už to Brno. Samozřejmě když trénujeme na nový projekt (Kolaps), tak se musíme soustředit hlavně na to. Minulý rok jsme byli asi v pěti nebo šesti zemích.

Lidovky: A jak probíhá taková příprava na novou scénu?

My máme klasický technický rider, který pošleme jejich technikům. Ti pak s našimi techniky komunikují a tyhle věci řeší. Každý prostor je samozřejmě jiný, každý má svá specifika. Když už někde hrajeme poněkolikáté, tak je to samozřejmě lepší, protože už víte co a jak. Několikrát nás už ale překvapilo, jak je to pódium malé. To se musí pak uzpůsobit celé představení, protože v něm hrají role jednotlivé centimetry.

Lidovky: Zmiňoval jste i práci pro firemní večírky...

Abychom se mohli naplno věnovat divadlu, musíme si zajistit nějaké finance. Takhle prodáváme části svých vystoupení pro různé firemní eventy. Jsme schopní s dodatečným časovým předstihem vymyslet i něco na míru.

Lidovky: Už vás nějaký klient překvapil nestandardními požadavky?

Zatím ne, to já spíše ve výsledku překvapím je (smích). Snažíme se překonávat očekávání.

Lidovky: Pořádáte konkurzy na nové členy? Podle čeho je vybíráte?

První konkurz jsme uspořádali minulý rok. Pět lidí z tohoto konkurzu bude vystupovat v Kolapsu. V samotném konkurzu byla taneční část a akrobatická část. Naši akrobati je něco naučili, v taneční části to byla třeba nějaká pohybová sekvence, a my jsme sledovali, jak si s tím poradí. V akrobatické části jsme zase zkoušeli nějaké základní gymnastické prvky. Je to samozřejmě všechno o těch lidech. Ty představení následně uzpůsobujeme tak, abychom zdůraznili přednosti toho a kterého umělce. Skoro každý ještě předtím dělal něco jiného, ať už to byl klasický tanec nebo třeba gymnastika. Toho se pak také snažíme využít.

Lidovky: Vy jste hodně aktivní člověk – vystupujete s Losers Cirque, děláte bojové sporty, věnujete se lukostřelbě a máte vlastní oděvní kolekci. Jak tohle všechno stíháte?

Ono se to všechno hodně překrývá. Bojová umění jsem dělal závodně do pětatřiceti, ale ještě dnes v různých představeních nebo motivech používáme prvky, které jsem jako sportovec trénoval. Studoval jsem oděvní fakultu, takže k tomu oblečení mám blízký vztah. Sice máme kostýmní výtvarnici, ale i tak spolu o těch kostýmech diskutujeme a já se snažím zapojovat. Díky lukostřelbě, což je jen takový můj koníček, jsem zase přestal být tak „rozlítaný“, protože tady v tom sportu se bez soustředění neobejdete.

Lidovky: Píše se o vás, že jste pravidelně v rámci studia bojového umění jezdil do Číny

V Číně jsem byl asi pětkrát. Vždycky jsme tam jeli tak na měsíc, na sportovní univerzitu, kde jsme trénovali pod vedením mistra. Tam je ta inspirace samozřejmě úplně jinde, vidíte, jak ti lidé dřou ze všech sil. A to i v jiných sportech jako je ping-pong nebo basketbal. Máte tam třídy sportovců sestavené podle toho, jak je kdo dobrý.

Lidovky: A nevzniká pak segregace mezi žáky? Nepřipadají si ti v nejlepších třídách nadřazeně?

Je možné, že tam bude rivalita, ale když jsme s nimi šli třeba na jídlo, tak se všichni k sobě chovali úplně normálně. Ale nebyli jsme místní, mohli se před námi chovat jinak.

Lidovky: Najdete si vůbec čas na relax?

Ostatní by vám asi řekli, že já moc neposedím, ale dokážu se zrelaxovat třeba u jídla.

Lidovky: Ale zase když se člověk nají, tak se mu krev nahrne do žaludku na trávení. Hůře se pak pracuje.

To máte sice pravdu, jídlo zpomaluje, ale tak hrozné to není. Máte to stejné jako s vodou, když se jí přepijete, tak to taky spíše škodí. Třeba můj kolega Zdeněk Moravec říká, že mu jídlo připadá hrozně zbytečné.

Lidovky: Kdyby člověk chtěl začít s profesionální gymnastikou, co pro to má udělat?

Určitě je nejlepší, když vás ještě jako dítě někdo dá na gymnastiku nebo na jiný sport. Čím je to dítě mladší, tím se to rychleji naučí. Ale zároveň nejsem zastánce takového toho drilování. Ideální jsou mimoškolní kroužky. Ve světě pak i akrobatické školy, kam můžete jít, čtyři roky studovat akrobatické disciplíny. Po škole se vzděláním a akrobatickou dovedností se můžete lépe rozhodovat, do kterého souboru půjdete.