Výše uvedeným způsobem sám autor vysvětluje vznik pětidílného vyprávění Jednou budeš Arab, jehož první díl nyní vydal v překladu Jana Machonina Baobab. A pokud teď někdo čeká, že bude následovat obhajoba přijímání uprchlíků, nedočká se.
Především je třeba říci, že tento grafický román vzbudil značnou pozornost nejen ve Francii, kde se stal bestsellerem; dosud byl vydán v šestnácti jazycích. A navíc naplňuje francouzskou tradici komiksů, které zdaleka nejsou jen zábavnými sešity pro děti, jimž se servírují spíše obrázky než text. Francouzský grafický román slouží jako originální autorská výpověď o světě, která plnohodnotně funguje pro dospělé. V Sattoufově případě jde navíc o působivé autobiografické dílo se zvláštním přesahem. Čtenáře v něm zavádí do dvou arabských totalit – do Libye Muammara Kaddáfího a do Sýrie Háfize al-Asada, otce nynějšího syrského prezidenta.
Riadův otec, někdejší student Sorbonny, kde se seznámil s jeho matkou, byl totiž přesvědčený zastánce panarabského hnutí. Věřil, že poté, co se Arabům dostane vzdělání, vrhnou se do náruče pokroku. Ač mohl zůstat ve Francii, s nadšením se vydal učit do Kaddáfího Libye. První díl románu líčí tuto výpravu do arabského světa z pohledu malého chlapce s blonďatými vlasy, tedy cizince na první pohled. Jeho otec je vylíčen jako snílek obdivující evropské vzdělání – a zároveň arabské diktátory. Ti jsou podle něj jediní schopni Araby ovládnout. Rodina zažívá bizarní socialismus po arabsku; Kaddáfí zrušil soukromé vlastnictví, takže Sattoufovi dostanou bezplatně dům. Dokud ho za jejich nepřítomnosti neobsadí jiná rodina právě na principu bezplatného vlastnictví. Což je jen jedna z absurdně mrazivých historek v komiksu.
Obdiv k diktátorům. Ti jediní jsou schopni Araby ovládnout, byl prý přesvědčen otec karikaturisty Riada Sattoufa.
Cizincem všude
Odstěhování se do Sýrie, do otcovy rodné vesnice poblíž Homsu, znamená pro malého Riada doslova noční můru. Děti z vesnice ho kvůli jeho blond vlasům označují za Žida, což je běžná nadávka těžkého kalibru. Antisemitismus je přirozenou součástí tamní kultury, stejně jako přísné oddělení ženského a mužského světa. Ženy čekají v ženském pokoji, až se muži najedí, a pak dostanou zbytky. Tyto historky se odehrávají v 80. letech 20. století. Riadova matka otcovi oponuje, ovšem z arabského intelektuála s francouzským vzděláním se doma stal zastánce tradičních vzorců chování, macho a zároveň živitel vlastních iluzí. Ostatně je jediný, kdo umí z celé své syrské rodiny číst a psát. Jeho syn je pak budoucím Arabem jeho představ... Riad Sattouf ovšem zobrazuje arabský svět jako zaostalou, zatemněnou společnost plnou vzájemného násilí. A malý Riad jako komiksová postava se bojí o život – děti z jeho okolí mu věrohodně vyhrožují... Autor to vše sděluje prostřednictvím jednoduché, oproštěné kresby, takže účinek je ještě drtivější.
RECENZE: Působivý psychologický thriller. Ztracena sama v bílém městě |
Kondenzovaný příběh je zřejmě věrným popisem skutečnosti. Zároveň naplňuje předsudky, které bude mnohý Středoevropan vůči arabskému světu mít. Přehnané korektnosti se tady opravdu není třeba obávat. Ve Francii však tento grafický román vzbudil vesměs souhlasný zájem – i u arabsko-francouzských intelektuálů. Riad Sattouf ostatně neodsuzuje, neobviňuje, neposmívá se. Pouze popisuje. Jeho vyprávění vyznívá jako dokonalá ilustrace neslučitelnosti kultur, stejně jako nemožnosti mezikulturního manželství.
Vyhrocený příběh ovšem vyvolal čtenářský a obchodní úspěch. Jeho autor nechce v četných rozhovorech pro média prozradit, jak bude vyprávění pokračovat dál. – On sám vystudoval střední a vysokou školu ve Francii. Připadal si však vyloučený ze společnosti, podobně jako se cítil v Libyi a Sýrii, byť arabsky nevypadá. Díky svému oceňovanému talentu se vypracoval na karikaturistu Charlie Hebdo, odkud odešel několik měsíců před teroristickým útokem. Příběh o svém syrsko-libyjském dětství nosil roky v hlavě a zpracoval ho až po předchozích úspěšných komiksech a filmech.
Po jeho popisu dětských zážitků v Sýrii se člověk diví, koho ze syrských příbuzných chtěl vlastně zachraňovat. Nejsou ty vzpomínky trochu příliš vyhrocené a (komiksově) černobílé? Není to perspektiva introverta, který by si iv jiné společnosti připadal cizí? Středoevropan to nemůže posoudit, Sattouf si sám vymezil hřiště, na kterém se hraje. Zručný vypravěč příběhů má ale jistě nějakou překvapivou pointu v záloze. Ve Francii zatím vyšel teprve druhý díl pentalogie, u nás první. Nikdo tedy neví, jak to dopadne. A v následujících dílech Sattouf možná opustí dosavadní pohled dítěte, které vnímá skutečnost černobíle.
Riad Sattouf: Jednou budeš Arab Překlad: Jan Machonin Vydal Baobab 2017 |
