RECENZE: Fragmenty milostných obrazů. Divadlo ve službách výtvarna

Příchodem na Fragmenty milostných obrazů se nestanete diváky, jste návštěvníky vernisáže. Usednete sice do hlediště, ovšem před vámi – na jevišti – je vytvořen čistý, bílý prostor, který se postupně zaplňuje malbami, sochami, instalacemi, videoartem. Čtyři tanečníci či performeři (Miřenka Čechová, Ingrid Mikshina, Roman Zotov a Petr Boháč), dodržující dress code, je interpretují svými těly. Jsou tu ale ještě dvě hudebnice – zpěvačka Alice Bauer a klavíristka a skladatelka Eliška Cílková, jež hraje na torzo (fragment!) klavírního křídla. Tato vernisáž má tedy všechny slavnostní náležitosti.

Někdy je interpretační cesta zřetelná, až doslovná. Takové momenty však bývají nejhumornější. Například když jsou na plátno promítány fotografie z cyklu Všechny kalhotky mé matky Lukáše Houdka a ležící Roman Zotov postupně svléká celou řadu velkých i malých kalhotek Ingrid Mikshině, jež stojí a vrtí se nad jeho hlavou. Jindy je inspirace volná a vy tušíte, že je to především osobní vyznání. Právě proto je zde představeno dílo Rodinná anamnéza – sbírka brouků s náležitým „rodovým“ komentářem režiséra a průvodce touto výstavou Petra Boháče. Femme fatale Miřenka Čechová zase představení uvádí předčítáním svého erotického snu.

RECENZE: Deadtown. Formani tasili kolty jen dočasně

S mnohými výklady nemusíte souhlasit, mnohé vám pravděpodobně budou vzdálené. Tak už to ale v umění chodí. Výtvarná díla jsou to různorodá – na jednom jevišti se setkávají a střetávají například ty od Veroniky Bromové, Mariany Jůdové, Pauliny Skavové, Michala Pěchoučka, Jakuba Tauše. Záměrně nevidíte ze svých míst vše, i když je zde používaná kamera, která snímá některé vybrané detaily artefaktů i tanečníků. Máte totiž strávit hodinu v jiskřivém napětí, náznacích a inspiracích, až pak přichází – podle slov tvůrců – nejpodstatnější část večera, jste pozváni na jeviště, abyste se podívali zblízka.

Název tohoto projektu napovídá, že o úplnost umělcům nešlo, má to být fragment – pouhé vykročení, nabídka pro diváky, aby si sami vytvořili své příběhy a interpretace. Všechna představená díla nenesou „pouze“ milostnou tematiku, ale jsou v tomto kódu tlumočena, jelikož láska je také boj, svádění, opora, erotika, se xualita, lidskost a zvířeckost, vášeň a chlad. Název také připomíná Barthesův „katalog milostných figur“ Fragmenty milostného diskurzu. A to samozřejmě není náhoda. Spitfire Company společně s dramaturgyní Dominikou Špalkovou podobně jako Barthes ukazují pouhé zlomky milostných promluv. Jejich jazykem je ovšem tělo.

Skupina Spitfire Company dlouhodobě vytváří projekty na pomezí. Propojuje fyzické, činoherní a hudební divadlo, často zapojuje do svých inscenací výraznou výtvarnou složku – ať už to byly obrovské celohlavové masky Pauliny Skavové v Antiwords, nebo ak ční malba Jana Mika v inscenaci Svět odsouzencův. A nyní výtvarná díla udělali tématem i hlavními figurami inscenace.

Představení se již hrálo v Paláci Akropolis a v hradeckém Divadle Drak, vyznění v tak odlišných (divadelních) prostorech je rozdílné. Intimnější a sevřenější Studio Divadla Drak tomuto „projektu na pomezí“ samozřejmě vyhovuje mnohem lépe. Příjemný by měl být i prostor Divadla v Celetné, kde budou Fragmenty milostných obrazů uvedeny 19. července v rámci festivalu Nultý bod.