RECENZE: Krimithriller Wind River je napínavá kovbojka bez kompromisů

Někdejší seriálový herec Taylor Sheridan patří v současnosti díky scénářům k filmům Sicario: Nájemný vrah (režie Denis Villeneuve, 2015) a Za každou cenu (režie David Mackenzie, 2016) k nejbedlivěji sledovaným autorům Hollywoodu. Filmovou režii si poprvé vyzkoušel již v roce 2011 s béčkovým hororem Odporná hra, který by ze své filmografie ovšem nejraději vyškrtl. Za svůj režijní debut proto vydává až nesrovnatelně ambicióznější westernovou detektivku Wind River.

Film pojmenovaný podle rezervace, kde se příběh odehrává, končí informací o neexistenci záznamů o tom, kolik indiánských žen se ve Spojených státech každoročně ztratí. Sheridan poukazuje na širší sociokulturní souvislosti těchto zmizení. Současně za využití kriminálních a thrillerových konvencí vypráví univerzální příběh o vlcích a ovcích, dobru a zlu, pomstě a vykoupení. V důsledku snahy skloubit realistickou a mytologickou polohu jde o film zároveň pozoruhodný i problematický.

Pakliže se Sheridan od Denise Villeneuvea něco naučil, tak po vzoru westernů znamenitě využívat rozlehlé scenerie. Film je díky nim tvořen obrazy vzbuzujícími údiv i respekt. Hned v tom prvním běží nocí a sněhem bosá indiánská dívka Natalie (Kelsey Asbilleová). Zatím nevíme, před kým a proč utíká, ale její souboj s mrazem se zdá být předem prohraný. Tato obava je zanedlouho potvrzena, když Nataliino zmrzlé tělo nachází místní stopař Cory Lambert (Jeremy Renner). Cory měl původně v merku pumu napadající okolní dobytek. Podle všeho ale narazil na stopu mnohem nebezpečnějšího zvířete. Možná dokonce celé smečky. Z pitevních nálezů vyplývá, že předtím, než jí mráz roztrhal plíce, byla Natalie znásilněna.

Čekání na bílého zachránce

Indiánské rezervace disponují vlastní legislativou a jednotlivé kmeny se zodpovídají rovnou federálním úřadům. Vyšetřování nejasných okolností dívčiny smrti se proto namísto policie ujímá narychlo povolaná agentka FBI Jane Bannerová (Elizabeth Olsenová). Mladá žena se nachází v podobné pozici jako divák. S realitou života v uzavřené komunitě musí být teprve obeznámena. Prvním dokladem její nepřipravenosti na svět, v němž poslední slovo nepatří člověku, nýbrž přírodě, je její oblečení. Jak suše konstatuje Cory, kdyby do hor vyrazila v nafasované uniformě, do pěti minut bude mrtvá.

RECENZE: Kafe & Cigárko na Streamu? Třikrát louhovaný turek a vajglík v popelníku

Místní se se svou nevraživostí vůči „holce z města“ nijak netají. Většina z nich žije v chudobě a depresi. Na předstírání vřelosti jim nezbývá energie. Někdo bol přebíjí drogami, někdo sebeubližováním. Atmosféru zmaru i tendenci tvůrců ke zjednodušením hraničícím s exploatací vystihuje v jedné z počátečních scén záběr indiánů rozdělávajících oheň vedle obytného přívěsu, nad nímž vlaje obráceně pověšená americká vlajka. Pro Coryho, jehož dcera v minulosti také přišla za neobjasněných okolností o život, představuje únik práce. Volný čas netráví v baru, ale domácí výrobou nábojnic.

Jane je podobně jako idealistická hlavní hrdinka Sicariaztracena mezi muži, mnohem lépe chápajícími, co se kolem děje. Jejím průvodcem a ochráncem se stává Cory, beroucí postupně do svých rukou také vyšetřování. Na rozdíl od ostatních z něj vyzařuje zvláštní klid. Zatímco agentka FBI je zmatená, vyděšená a opakovaně se ocitá v ohrožení, Cory si i v krizových momentech zachovává rozvahu a neztrácí nad situací kontrolu. Když není zbytí, zloducha dokáže zpacifikovat i lopatou na sníh. Ostatní postavy zůstávají v Coryho stínu. Jejich hlavní funkcí je zvýraznit protagonistovy rozličné kvality a svým vlastním utrpením zviditelnit jeho vnitřní drama.

Ideálního představitele málomluvného kovboje, který si v sobě nese velkou bolest, našel Sheridan v Jeremym Rennerovi. Herec známý především coby Hawkeye z adaptací marvelovských komiksů využívá osvědčené kombinace psích očí a suchého humoru, jež ovšem zabírá jen ve scénách, které neusilují o větší hlubokomyslnost. Rennerova postava je totiž zároveň chodící studnicí hlubokých mouder, o která se rád dělí nejen s Jane (což odpovídá maskulinní povaze westernů, jejichž etické normy Sheridan opakovaně přenáší do současnosti). Patronizující tón má také jeho promlouvání k indiánskému příteli Martinovi (Gil Birmingham), otci Natalie. Když bílý muž v dlouhém monologu, který by lépe vyzněl na stránkách knihy, poučuje příslušníka indiánského kmene o povaze žalu a smyslu ztráty, vyvolává to rozpaky. V důsledku soustředění pozornosti na příběh bílého zachránce působí nepřesvědčivě i ušlechtilá snaha upozornit na neblahé podmínky, v jakých dnes v důsledku stále prohlubované sociální propasti žijí někteří američtí indiáni.

Příliš brzké řešení

Indiánská rezervace zde podobně jako americko-mexické hranice v Sicariovi a Západní Texas vZa každou cenu představuje především uzavřenou hrací plochu se specifickými pravidly, která postavy musejí dobře ovládat, chtějí-li přežít a přijít na kloub spáchanému zločinu. Vymyslet vtahující thrillerovou zápletku umí Sheridan lépe než vytvořit živoucí fikční svět a zalidnit jej postavami, na nichž by vám záleželo. Z toho důvodu selhává zejména dovětek následující po uzavření detektivní linie. Kdo stál za smrtí Natalie, se dozvídáme poměrně dlouho před koncem z neobratně včleněného flashbacku, který svým naturalismem zdárně přiživuje pocit zmaru, v němž se Wind River trochu vyžívá. Zbytek filmu následující po tomto emocionálním vrcholu už není ani napínavý, protože záhada byla vyřešena, ani dojemný, protože postavy, na které je nově upřena veškerá pozornost, postrádají větší hloubku.

Režiséři předchozích dvou Sheridanových scénářů dokázali kriminální příběh obohatit o prvky sociálního dramatu o poznání elegantněji. Jejich filmy nebudily dojem tápání, kterou cestou se vydat. Neznamená to, že by Taylor Sheridan měl raději zůstat u psaní. Zatím sice nerežíruje se stejnou přesvědčivostí jako jeho kolegové, ale rozhodně dokáže vybudovat pochmurnou atmosféru nebo vygradovat napínavou scénu. Závěrečná katarze je navíc natolik silná, že jeho snaživému počinu mnohá klopýtnutí odpustíte.