Už to, že v pěkně úředně vypracovaném seznamu stojí oproti pěti pozitivům dvanáct negativ, mi připadá neadekvátní tomu, co jsem viděl na vlastní oči, a co jsem neviděl, protože člověk nemůže být u všeho, o tom jsem slyšel z důvěryhodných zdrojů. Komise téměř přehlédla to vůbec nejdůležitější: zviditelnění města také jinou sortou občanstva, než je ta vyznávající lázeňské heslo „Na srdce jsou Poděbrady“. Ostatně z osádky našeho vozu jsme se všichni shodli, že jsme tady nebyli, pokud vůbec někdy, co paměť sahá. Až teď, díky Soundtracku.
Nehodlám se vyjadřovat k interním výhradám města, o kterých nic nevím, jako je třeba „příliš vysoká podpora z veřejných zdrojů“ (u těchto zdrojů někdo takříkajíc sedí a ten by měl podporu umět kvalifikovaně posoudit, ne?) nebo „hlučná demontáž pódia v brzkých ranních hodinách“ (nicméně mezi pozitivy je uvedena „dobrá komunikace s městskou policií“ – a kdo jiný by měl za bourači pódia ve tři hodiny ráno přijít než městská policie a říct jim, že s tím moc mlátí?).
BEZR: Lucie v Poděbradech. Ke skvělému koncertu stačil jeden výborný nápad |
Některé další body vůbec nestojí za komentář, třeba amatérské meditace o tom, zda byl, nebo nebyl festival „příliš dlouhý“. Vysloveně mě však nadzdvihly tři položky seznamu negativ. Koncert Lucie (ten, na který se do Poděbrad sjelo 7000 lidí) prý nezapadá do konceptu festivalu. Jasně, nerozporuji, že v tomhle případě šlo hlavně o to, přitáhnout nové akci pozornost. Ale co je na tom proboha špatného? Zvlášť když se tak nestalo nějakým dramaturgickým podvodem. Naopak – pořadatelé dali najevo, že i videoklip považují za relevantní filmové umělecké dílo, a podle toho byl program koncertu i jeho vizualizace postaven.
Za druhé: program prý měl „málo společného s filmovou hudbou“. No kruci, velké koncerty výslovně filmových skladeb Nicoly Piovaniho, Jana P. Muchowa, Karla Svobody nebo Jaroslava Uhlíře nemají nic společného s filmovou hudbou? A konečně. Jako bod číslo 10 svých výhrad komise pro kulturu požaduje „zajistit stejné podmínky všem pořadatelům kulturních akcí“. Aha. Takže odteď si můžete na poděbradském náměstí postavit stánek s maňáskovým divadlem a vyžadovat, aby se s vámi jednalo stejně jako se skladatelem hudby pro filmy Federika Felliniho. Aneb komunistická rovnost v praxi.