V písničkách ZAZ se snoubí tradice gypsy jazzu, francouzského šansonu, melodického popu, swingu, pouličního šramlu, latiny i flamenka. Isabelle Geffroy, jak zní pravé zpěvaččino jméno, zpívá odmalička, studovala na hudební škole a obdivuje Boba Marleyho, Ellu Fitzgerald, Richarda Bonu a Bobby McFerrina.
Od roku 2001 prošla nejrůznějšími bluesovými a jazzovými kapelami, s nimiž vystupovala v nočním baru v marocké Casablance, Baskicku, Japonsku, Kolumbii, v mínus třiceti stupních na Sibiři a naopak ve vedrech u egyptských pyramid. Zpívala vlastní písničky, ale také to nejlepší od Edith Piaf, Serge Gainsbourga, Charlese Aznavoura, z latin jazzu nebo amerického blues.
V roce 2006 se vrátila do Paříže a tři roky na to naprosto nečekaně, bez jakékoliv podpory v natřískané Olympii vyhrála zpěváckou soutěž mladých talentů. Pak už šlo všechno strašně rychle: s producentem Kerredine Soltanim (autorem hitu Je Veux) natočila v roce 2010 debutové album s prostým názvem ZAZ.
Většinu skladeb složila sama, s některými přispěl francouzský písničkář Raphael Haroche. Prodalo se ho skoro dva miliony, sbíralo jednu cenu za druhou a to nejen doma, dokonce vyhrála European Border Breakers, ale ze všeho nejvíc se ZAZ stala obrovským miláčkem Francie, nejúspěšnějším umělcem posledních let.
V roce 2013 vydala další album Recto Verso, s nímž si opět podmanila publikum i kritiku. A také největší francouzské skladatele: od Kerredine Soltaniho dostala další rozpustilý hit On Ira a jímavou baladu Si ji napsal zřejmě největší francouzský hitmaker Jean-Jacques Goldman. Její dosavadní diskografii zatím završila o rok později deska Paris, na které složila poctu francouzské metropoli.