Lidovky.cz

Japonští autoři se upisují k šílenému pracovnímu tempu, říká překladatelka Křivánková

Kultura

  15:30
PRAHA - Anna Křivánková je překladatelka komiksů a beletrie z angličtiny a japonštiny. Učí také na filozofické fakultě v Praze nebo v Olomouci. Se serverem Lidovky.cz si popovídal o japonských komiksech a kultuře, ale třeba i o tom, proč je s japonskými nakladateli velmi těžká domluva a proč mají Japonci zálibu v kýčích.

Manga (a podle ní i seriál) Útok Titánů je ve světě velmi populární. Své fanoušky si našla i v Česku. foto: WIT Studio

Lidovky: Jak jste se dostala k překládání?

Překládat jsem začala na sklonku roku 2008 pro Odeon, konkrétně román Jasutaky Cucuie, což je v Japonsku vážený autor. Má široký rozhled, ale je znám pro svoje sci-fi a společenské satiry. Dále mě oslovilo nakladatelství Hanami či nakladatelství Crew. A pak už to jelo rychle.

Lidovky: Trvá překlad z japonštiny obecně déle než z angličtiny?

Rozhodně ano. Nějaký román pro dospívající mládež by mi z angličtiny trvalo přeložit dva měsíce, kdežto román stejného rozsahu v japonštině bude určitě trvat čtyři nebo pět měsíců. Je to pochopitelně náročnější, jako je to u každého jazyka, který nepíše latinkou. Navíc ze všech těch japonských znaků, zvlášť v rozměrově malých publikacích, po chvíli rozbolí hlava. Často právě dostávám tato kapesní vydání, ta jsou v Japonsku velmi populární, protože si je člověk může vzít všude s sebou. Když se třeba vrátíme znovu k Jasutakovi Cucuimu, tak spisovatelé jako on často používají takový květnatější styl plný dlouhatánských vět. Nebo velmi neobvyklé znaky, které se normálně nepoužívají, či si dokonce vymýšlejí vlastní slova. Obvykle se pak radím s nějakým rodilým mluvčím, jestli tenhle konkrétní znak někdy v životě viděl. Stávalo se mi často, že ani oni vůbec netušili.

Překladatelka Anna Křivánková.

Lidovky: Může to být tak dvanáct let, co jsem v jednom nejmenovaném českém videoherním magazínu četl o tom, že manga se u nás nikdy nemůže uchytit. Psalo se tam něco ve stylu, že je japonský komiks pro českého čtenáře příliš nepochopitelný. Dnes ale vlastně zažívá boom. Co se změnilo?

Překladatele natahují na Skřipec. Někdy nám hrozí i žalobou, říká Alena Lhotová

Já osobně jsem také dlouhou dobu věřila tomu, že se nemůže uchytit. Tehdy to nevypadalo vůbec nadějně a těch několik pokusů o publikaci nějaké mangy skončilo nevalně. S japonskými nakladateli je navíc velmi těžká domluva. Za publikováním každé mangy u nás jsou tak vlastně roky vyjednávání. A pak ta práce přijde vniveč, když se tady dílo neuchytí. Hodně čtenářů přirozeně odrazuje jiná forma, kterou japonský komiks má. Třeba už jen to, že se čte zprava doleva a ne tak, jak je český čtenář zvyklý. Za tou změnou pak stojí snad asi vytrvalost komiksových nakladatelství, jako je právě Crew. To, že se to za ty roky posunulo, je v podstatě malý zázrak.

Lidovky: A ty problémy s vyjednáváním přetrvávají, i když si zde manga své čtenáře už najde?

Ano. Oni chtějí, aby se ta díla uchytila. A ačkoliv se to zlepšilo, náš komiksový trh je stále velmi malý třeba v porovnání s Německem nebo Polskem. U takových uměleckých komiksů, které jdou mimo mainstream, je pak ještě menší šance, že se to bude kupovat.

Třeba do vyjednávání nakladatelství Crew vidím jen trochu, ale vím, že o některé tituly usilovalo třeba i deset let. Hlavně o ty první. Ono se trefně říká, že některé tituly si musíte zasloužit. Praxe v japonských nakladatelstvích je často i taková, že napřed předávají nějaké méně známé tituly a čekají, zda budou mít úspěch. Teprve pak jsou ochotni podělit se o ta slavnější díla. To ale ve většině případů znamená konečnou, protože neznámé věci se u nás tuplem neprodají. Vytváří se tak vlastně paradox.

Lidovky: Kolik nových sérií se tedy podaří ročně na český trh přivést? Teď se na pultech knihkupectví objevila Čarodějova nevěsta.

U Crwe je to tak jedna až dvě série ročně. Právě Čarodějova nevěsta je ale hezký případ, který českému trhu pomohl. Ne, že by mangu u nás nečetly dívky, ale vycházely zde zatím mangy hlavně z kategorie seinen (pro muže) a šónen (pro chlapce). Čarodějova nevěsta je ale taková romance, která táhne právě to dívčí publikum.

„Dívčí“ manga Čarodějova nevěsta.

Lidovky: Co se tady v současné době tedy nejvíce prodává?

Čarodějova nevěsta má obrovský úspěch. Potom Tokijský ghúl, Útok Titánů a Ocelový alchymista F. Tihle čtyři jsou teď největší tahouni.

Lidovky: Třeba Marvel nebo DC ty svoje superhrdinské postavy propůjčují kreslířům. To u japonských komiksů není, ne? Tam je postava spjata se svým kreslířem.

Máte pravdu, to skutečně běžné není. Stává se to výjimečně, když například autor zemře, tak za něj sérii dokončí někdo jiný. Často ale ani to ne.

Lidovky: Vzniká tak kult autora?

Japonští autoři nemají příliš svobodu, protože nakladatelství je mají v hrsti. Někteří z mladé generace autorů se tak poslední dobou snaží od nakladatelství oprostit a publikují si sami, ale málo z nich k tomu má odvahu. Obecně je tedy stále největší metou dostat se pod křídla jednoho z těch velkých nakladatelských domů. Tím se ale zároveň upíšete k šílenému pracovnímu tempu. Často se stává, že japonští autoři zažívají vyhoření. Čím je ale autor slavnější, tím více svobody se mu dostává. Ta cesta ke slávě je nicméně velmi náročná.

Lidovky: Pokud ale začínají někteří publikovat přímo na internetu, tak by to mohlo pomoct šíření do zahraničí a přeskočila by se ta složitá vyjednávání s nakladateli.

V to pevně doufám, je to cesta do budoucna. Ale internet má i jinou stránku - manga je ve velké míře pirátsky kradená. Má to svůj důvod – vychází toho opravdu mnoho a přeložit to oficiálně trvá čas. Proto se toho hostí více či méně kvalitně různí fanoušci a výsledky pak nabízejí právě touto pirátskou formou.

Lidovky: Specifikou mangy je i to, že do ní autoři míchají různá cizí slova, že?

Ona je to pro ně evropská exotika. Stejně jako je exotické Japonsko pro nás. Někdy jsou slova v jiných jazycích použita jako komická vložka, třeba v Tokijském ghúlovi. Velký úspěch má němčina. Je to dáno tím, že Japonsko se v období Meidži Německem hodně inspirovalo – pruské školství, nebo pruská medicína. V japonštině zůstala také spousta německých slov. Třeba brigáda, arubaito, vznikla z německého arbeit (práce).

Manga (a podle ní i seriál) Útok Titánů je ve světě velmi populární. Své fanoušky si našla i v Česku.

Lidovky: Japonská historie je velmi bohatá. Promítá se to do komiksů? Třeba Holywoodské filmy budou asi k japonské historii přistupovat romanticky, kýčovitě…

Extrémně romanticky. Je to dramatický kýč, třeba takový Poslední samuraj. Japonci ale mají kýče rádi a nejlépe je to vidět na jejich historických seriálech. Pamatují si ale hlavně ten rozkvět, proč Japonsko v tom kterém období vzkvétalo. Takovým příkladem bývá i éra tokugawských šógunů, která ale pochopitelně nebyla zdaleka jen o tom rozkvětu. Tehdy se říkalo: „rolníci jsou jako sezamová semínka čím víc je drtíte, tím víc oleje z toho dostanete.“ Byly tam kruté sociální rozdíly, hladomory způsobené špatným hospodařením státu, šikana obyvatelstva, které se nemohlo bránit. Jenže tyhle věci se v tehdejších učebnicích příliš často nezmiňovaly. Určitým způsobem to suplovala právě manga – hlavně Sanpei Šrato a jeho komiks Legenda Kamui. Nindžovský seriál, který sloužil jako alternativní učebnice dějepisu. Byl to velmi populární komiks v šedesátých letech.

Lidovky: Na závěr, co byste doporučila těm, kteří chtějí s mangou začít?

Začala bych třeba se Zápisníkem smrti. To je celosvětově velmi oceňované dílo a má „jen“ dvanáct svazků.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.