Osobně takovou iniciativu považuji nejen za nedemokratickou, ale zejména šovinistickou, sexistickou a urážlivou vůči ženám. Vůči všem těm talentovaným a vnitřně krásným ženám, které tolik obdivuji na hudebních festivalech i samostatných koncertech.
Nejsilnější zážitky z posledních ročníků Colours of Ostrava nebo barcelonské Primavery jsem si odvezl z produkcí žen – zpěvaček, muzikantek, komplexních osobností. Žen, které nebyly na hlavní ani vedlejší (tedy „fajnšmekrovské“) scény zmíněných festivalů zařazeny proto, aby pořadatelé učinili zadost „předpisu“ a správně vyplnili křížovku rovnosti pohlaví. Nýbrž proto, že vytvářejí hodnoty jako nikdo jiný.
A proto je pro takové festivaly čest, když na nich tyto tvůrkyně vystoupí. Což samozřejmě platí i pro talentované muže. Důležité je, co se line z pódia, ne – s prominutím – obsah kalhot protagonistů. Nejhorší, co může dramaturga festivalu potkat, je „nutnost zalepit díru v programu“. Pro ženy by bylo ponižující, kdyby měly právě ony být tím vynuceným tmelem.
Netvrdím, že ženy mají pobyt na umělecké scéně stejně snadný jako muži. Pokud chtějí mít rodinu, jsou – kdyby nic jiného – v umělecké činnosti omezeny po první dobu svého mateřství, to je prostě biologická věc. Tvrdím ale se skálopevnou jistotou, že žádné kvóty (či jak tomu budeme říkat) jim v tomhle nepomohou.
