Využil elegantního výstavního prostoru, kterým disponuje místní Happy Coffee, k rozsáhlejší retrospektivě, sahající až do jeho raného mládí. Začíná dětskou kresbou, v níž se dá rozpoznat výrazný kreslířský talent, a končí opět kresbou z letošního roku. Mezi tyto dva základní pilíře poskládal ukázky ze všech dosavadních období své volné tvorby. O počátcích své umělecké kariéry mluví jako „o přípravě na Vimperk“, kde po absolvování základní vojenské služby a seznámení se s budoucí manželkou Ivanou zakotvil. Vimperk je pro Jana Chaloupka především Šumava. Příroda a drsnější podnebí se mu staly inspirací bez obav ze zevšednění. Umělec ji na plátnech modeluje z mnoha úhlů, obměňuje barevností. Miluje předjaří, kdy ze sněhu vykukují krokusy, ale vžívá se i do temnějších dnů, které mají rovněž svoji atmosféru. Jan Chaloupek je malířem přírody a pocitů, žádnému šumavskému zákoutí nechybí jeho osobní prožitek, ztvárnění okamžiku. Svoji tvorbu neustále posouvá, hledá cesty dalšího vyjádření. V posledních letech sahá k optimističtějším barvám, chce vyjádřit svoji bytostnější a intenzivnější příchylnost k přírodním krásám, které ho stále hlouběji nabíjejí.
RECENZE: Tinto de verano. Modelky i korida spolu na jednom malířském plátně |
V době počítačů, stresu a pesimismu se mu daří vtisknout své tvorbě radost, převažuje proto výrazně žlutá a zelená, přidává červenou. Zcela opouští, ale jistě ne navždy, někdejší tmavé období, kterým se proslavil v Chorvatsku, kde mnohokrát vystavoval a kde se zapojil do hnutí Tolerance. Dominovala v něm černá a hnědá barva, neznamenaly však smutek, jen důraz. Tyto obrazy jsou součástí velkého konvolutu autorem označovaného jako Ztráta reality, o dva roky později vzniká cyklus Hledání absolutní smyslnosti. Z pláten se dá vyčíst strach z vyhraněnosti, nemožnosti domluvit se na podstatných věcech světa. Chorvatské výstavy spojené se studijními pobyty přinesly i jiné výstupy – jsou jimi probarvené mořské hladiny.
Jan Chaloupek se osvědčil i jako ilustrátor, za Čínské pohádky sinoložky Lucie Olivové získal v roce 2008 cenu v soutěži o Nejkrásnější knihu roku. O výtvarný doprovod ke své publikaci Tiché moře vypráví ho požádala i herečka Dáša Bláhová. „Bylo těžké malovat exotická místa, kde jsem nikdy nebyl,“ přiznává Chaloupek, kterému se podařilo převést motivy pohádek do abstrakce, jíž nechybí jistý řád a srozumitelnost.
Chaloupkova vimperská expozice překvapuje jednak otevřeností (vystavil Portrét babičky, Vzpomínky na matku a další), jednak tvůrčím vývojem za posledních několik let. Výstavu, která zde potrvá do 15. března, iniciovali účastníci někdejších Chaloupkových výtvarných kurzů. Ovlivnil několik generací umělecky i lidsky a mnozí z nich mu to s vděkem připomínají. Možná i proto se ve Vimperku odhodlal ke své dosud nejintimnější výstavě.
Jan Chaloupek: Happy Coffee, Vimperk, do 15. 3. |
