Ačkoli i Vlčkovi je blízký minimalistický projev, jeho koncept spojení zvuku a obrazu má daleko k výstupům otců experimentátorů typu Milana Grygara či Johna Cage. Dnešní postdigitální generace se vrací k ruční namáhavé práci.
Divák na první pohled vnímá psychedelické černé abstraktní plochy obrazů a slyší nasamplovaný zvuk terénních nahrávek, který vychází přiznaně z plochy jednoho z obrazů. Hudební produkce i sběratelství zavedly autora k podivuhodné a pracné technice, při níž používá vinylové desky. Jeho plátna vznikají překrytím několika vrstev malby, kterou následně proškrabává pomocí šablon ze zmíněných desek. Vznikají tak šrafované téměř černé obrazy, z nichž v jemných liniích občas problesknou zářivé barvy.
  |
První obrazy takto vytvořil v roce 2011 a zdá se, že tato malířská obsese je dosud úspěšná. Často konfrontuje malbu s audio instalacemi – zde je Vlčkův „hudební“ obraz vyroben jaksi mechanicky z vrstev vosku a ornamentu z železných pilin, iniciovaného magnety. Kontrasty technického světa a přírody, stroje a lidského rituálu patří k autorovým otázkám tvorby. Odpovídá na ně nejednoznačně, neklidně až hypnoticky. Divák se v jeho instalaci necítí zrovna harmonicky; jako by se ocitl v nějakém laboratorním testu vlastní reakce nebo přinejmenším ve starším filmovém hororu.
Proč zamířit k Malešovu? Výstava mezi realitou a fikcí představuje i Jonášovu velrybu |
Daniel Vlček (1978) se kromě vizuálního umění věnuje hudební produkci a recyklaci. Prošel studiem v ateliérech Martina Mainera, Vladimíra Skrepla a Veroniky Bromové, účastnil se aktivit skupiny Guma Guar. V jeho tvorbě se v začátcích objevily streetartové malby stříkané přes šablony, emailové obrazy a samozřejmě zvukové instalace – vše s civilizačními tématy 21. století. Propojení hudebních a vizuálních prvků vyústilo v abstrakci, která je adekvátní paralelou ke zvuku.
Autor našel polohu nejlépe vyjadřující neuchopitelnou směsici pocitů ze současné doby, která rozmělňuje čisté tóny a barvy do jakési masy válcující všechny smysly. Kurátor výstavy Jiří Ptáček ji přesně nazval zvukovou hladinou civilizace, jejímž tichem je dnes už také permanentní šum. Rovněž název projektu Příčiny a následky je trefný: abstraktní obrazy působící jako výsledky pokusů v podobě grafů naznačují, že zadaná data byla temná. Na druhé straně ale jednotlivá plátna vytržená z kontextu a přenesena domů mohou mít směle přívlastek krásná.
Daniel Vlček, Příčiny a následky Lucie Drdova Gallery, 9. 3. – 20. 4. 2019 |
