Nešťastné je také to, že pro vlaky platí jiná bezpečnostní pravidla než pro letadla: v letadle můžete mít sprej nebo kapesní nůž v kufru, který cestuje v zavazadlovém prostoru, zatímco v rychlovlaku nikoli, protože si kufr berete do vagonu s sebou. Naštěstí mají filharmonici k dispozici ještě kontejnery na nástroje, takže s sebou lze po turné vozit tak extravagantní předměty, jako je kudlička nebo lak na vlasy. Nicméně je to další otravná maličkost, která nikomu na cestovní pohodě nepřidá.
S FILHARMONIÍ PO ČÍNĚ: Hudba prochází žaludkem |
Někdy kolem třetí čtvrté odpoledne se hudebníci dostanou do hotelu a zpravidla už před šestou odjíždějí autobusy do sálu. Tady má orchestr akustickou zkoušku, která končí cca půl hodiny před začátkem koncertu. Po něm se lze dostat do hotelu před jedenáctou. A další den to pokračuje stejně.
Na otázku, zda lze takový zápřah dlouhodobě vydržet, říkají pamětníci, že dřív se na podobná daleká turné jezdilo i na sedm týdnů a že tenhle konkrétní zájezd je mnohem lepší. Třeba proto, že na některé přesuny je vyhrazen jeden celý den, a hudebníci tedy hned po příchodu do hotelu neodjíždějí koncertovat a mohou se vyspat. Někdy je dokonce volný celý den.
Ani přeprava nástrojů během turné není žádná legrace, technici musejí po každé produkci dohlédnout na naložení a vyložení kontejnerů. Ani zde nejsou pravidla jednotná, takže do letadla nesmějí v kontejnerech třeba tekutiny, spreje či kalafuny. Ovšem v kamionech zase být mohou, tato doprava nemá tak striktní omezení. S těmi „nebezpečnými“ předměty je to takové malé poplašné cvičení. Ale ať už jsou nástroje přepravovány jakkoliv, musejí být na místě ještě před hudebníky.
S FILHARMONIÍ PO ČÍNĚ: Orchestr v kolonce ‚cirkus‘ a příliš drahé letenky pro violoncello |
Rychlost a pohodlí cestování v Číně omezuje též důkladná kontrola. A nejde jen o to, že vstup do nádraží není možný bez osobního dokladu a jízdenky na jméno, a tu vám zkontrolují hned třikrát – při vstupu na nádraží, ve vlaku a pak v cílové stanici při odchodu z nádraží. Pro občana České republiky je krajně nezvyklý i počet kamer, těch jsou tisíce: ulice, křižovatky, hotely, vše je pokryto kamerami, dokonce v autobusu jich je šest. A navíc si nelze nevšimnout všudypřítomnosti uniformovaných policistů. Ne že by kamery nebo policisté někoho zdržovali, ale tahle kombinace bezpečnostních opatření vyvolává dojem, že je země ve válečném stavu – a to k pocitu klidu rozhodně nepřispěje.
Bez ohledu na cestovní komplikace se žádná z uvedených okolností nijak neprojevuje na hudebním výkonu filharmoniků – ten je vždy perfektní.
