Film a jiné drogy Pedra Almodóvara. Bolest a sláva je o naději, že touha je věčná

Domácí premiéru si film Bolest a sláva odbyl již v březnu a hodně se tehdy přetřásala otázka, zda je příběh o stárnoucím režisérovi v osobní a tvůrčí krizi tak výrazně autobiografický, jak vypadá. „Ano i ne. Rozhodně,“ osvětlil to sám Pedro Almodóvar v textu pro list El País. A dodal, že jej dojalo, když se mu diváci svěřili, že v některých pasážích přestávají na plátně vidět v hlavní roli Antonia Banderase a zjevuje se jim přímo Pedro Almodóvar – a to přesto, že herec nevyužil režisérova svolení jej přímo napodobovat.

Jisté je, že jméno hlavní postavy Salvador Mallo neskrývá režisérovo příjmení nijak nerozluštitelně a že mnohé motivy ve filmu jsou bezpochyby autentické, i když jde zároveň o fikci. „Cítil jsem potřebu nabídnout velmi introspektivní pohled, a to i do mých nejtemnějších součástí, a smísit to s těmi nejzářnějšími vzpomínkami na dětství,“ uvedl Pedro Almodóvar v rozhovoru pro španělskou televizi TVE. Bolest a sláva završuje volnou a předem neplánovanou trilogii osobně laděných Almodóvarových snímků natočených v rozmezí 32 let. Už první z nich Zákon touhy z roku 1987 má v názvu slovo, které je pro Pedra Almodóvara určující. Touha – El Deseo – se jmenuje i produkční společnost, kterou založil se svým bratrem. Druhou částí trilogie je film Špatná výchova z roku 2004, jehož motivy se v Bolesti a slávě výrazně otiskují. V obou předchozích snímcích jsou hlavními postavami filmoví režiséři, ale teprve v Bolesti a slávě se skutečně výrazně dostává do popředí téma tvorby, jejích zdrojů a skrytých příčin.

Osudová závislost

RECENZE: Nikdo to tu nepřežije. Závěr Avengers není plytký, i když trvá tři hodiny

Almodóvarovo stylizované alter ego Salvador Mallo má za sebou šedesátku, úspěšnou tvůrčí kariéru i vleklé zdravotní obtíže, které vyvrcholily operací páteře. Přežívá v bolestech, které nejsou jen fyzického rázu. Necítí se na to, aby začal pracovat na dalším filmu, bez filmování však pro něj život ztrácí smysl. Ocitl se v situaci, kdy jej souběh okolností donutil bilancovat a vzpomínat – mimo jiné i proto, že má obnovenou premiéru restaurovaná kopie jeho dávného snímku. Při té příležitosti se Salva rozhodne vyhledat Alberta, herce z onoho filmu, s nímž už léta nemluví. Rozhádali se kvůli pojetí role – Alberto tehdy bral jiné drogy než postava a podle toho ji také zahrál...

Alberto Salvadora nezklame: kouření heroinu je jeho zálibou dodnes. A Salvador si kvůli němu na stará kolena, částečně aby ulevil své fyzické bolesti, ale možná i z dalších důvodů, pořídí plíživou závislost na tvrdé droze. Grotesknost, která nový film Pedra Almodóvara prostupuje, je téměř neznatelná, místy však vybublá na povrch jako ve scéně, kde publikum na premiéře restaurovaného filmu dychtivě očekává diskusi s tvůrci, ti se ovšem připojí pouze po telefonu a konzumují při tom omamné výpary.

Závislost hraje v Bolesti a slávě zásadní roli: heroin napomáhá vzpomínkám, do nichž se Salvador propadá, a ukáže se také, že závislost na heroinu kdysi zničila jeho milostný vztah s mužem jménem Federico. Jde tu ale také o jiné závislosti, posedlosti a touhy – ponor do dětských zážitků připomene, jak Salvador propadl lásce k filmu, který mu později pomohl vyrovnat se s životními prohrami. Bolestně a láskyplně se Salva vrací k raným i pozdním vzpomínkám na matku, s níž se jako dítě přestěhoval do pitoreskního jeskynního obydlí ve valencijské Paterně. A uvědomuje si počátky svého sexuálního probuzení, od nějž se odvinuly všechny jeho další touhy. Přijetí vzpomínek, smíření s nimi i s lidmi, kteří v nich figurují a návrat ke zdrojům tvůrčí energie dají Salvadorovi nový impulz a sílu pokračovat v práci...

Pedro Almodóvar do hlavních rolí snímku plného návratů obsadil herce, s nimiž jej pojí dlouhá historie. Salvadorovu matku ve stáří, ne zcela spokojenou s tím, jak se jí syn vyvedl, hraje Julieta Serrano, kterou Almodóvar obsadil už do svého prvního celovečerního filmu Pepi, Luci, Bom. Mladou Salvadorovu maminku, milující a zároveň nešťastnou z nuzných podmínek, ztvárnila hvězda snímku Volver z roku 2006 Penélope Cruzová. Představitel Salvadora Antonio Banderas se poprvé objevil v Almodóvarově filmu Labyrint vášně v roce 1982 a stal se jednou z režisérových stálic. Od vyjeveného mladíka Carlose v komediálním dramatu Ženy na pokraji nervového zhroucení se propracoval až k nynější roli respektovaného a životem poznamenaného tvůrce, jemuž ovšem jistá chlapecká nejistota stále nechybí. Jeho empatický výkon je velkou oporou Almodóvarova snímku, z něhož v paměti utkví řada scén a jednou z nich nepochybně bude dlouhý polibek dvou vousatých mužů v letech.

Bolest a sláva je film po všech stránkách velmi intimní, upřímný, zralý a zároveň stále plný údivu. A také naděje, že touha je věčná.