Michal Cihlář patří k nepřehlédnutelným osobnostem českého současného umění. Přirozeně navazuje na tvorbu minulých generací, ale přitom si zvolil vlastní, nezaměnitelnou cestu. Má celoživotní program, sbírá různé motivy vystřižené z časopisů, které později, když jich nastřádá dost, sestavuje do promyšlených a přitom zábavných koláží. Kdysi navštívil v Paříži Jiřího Koláře, který ho svým způsobem práce inspiroval. Ten měl totiž svou tvorbu založenou na deníkovém přístupu, také sbíral rozmanité motivy a po určité době je pak na základě vlastních metod vycházejících z jeho psané poezie sestavoval do koláží.
Výstava Michala Cihláře se zaměřuje hlavně na koláž, ale přináší i výběr z jeho náročně vytvářených mnohobarevných linorytů, ve kterých vychází z podobných principů jako v koláži, kdy podle určitých pravidel skládá třeba lístky na tramvaj (Veselá jízda, 1982) nebo jiné podobné motivy (Nástěnky, 1982, Paruky, 1985).
Fabrika plná umění. Expozice Flying Inn klade důraz na otevřenost bez ohledů na diváky a kritiky |
Do jeho vtipných grafik i koláží se promítá přívětivý i černý humor. S až neuvěřitelnou trpělivostí kdysi vystřihával z černých kronik, které pravidelně vycházely v novinách, fotografie zemřelých a zaznamenával i jejich data úmrtí. Pak je nalepil a takto vzniklou koláž pojmenoval Žili byli (1983). Jinou typickou koláž nazval 962 brejlatejch (1986–1987) a vřadil do ní i svůj portrét.
Je docela přirozené, že se výstava uskutečňuje v Galerii Smečky, kterou vlastní společnost Pražská plynárenská. Ta totiž před lety z iniciativy Jaroslava Kořána založila jedinečnou sbírku české koláže. Tato výstava ovšem nepředstavuje umělcovu retrospektivu, soustřeďuje se jen na některé okruhy jeho tvorby. Je tu série raných koláží, v nichž volil rozmanité postupy při rozřezávání a skládání motivů. Nejrozsáhlejším vystaveným projektem se staly Trojice, v nichž vychází z motivů založených právě na tomto počtu. Ten se stal i základem výstavní koncepce, začíná už ve výkladních skříních a pak pokračuje ve výstavních sálech. Vznikal víc než dvacet let (1984–2007) a přes jednoduchý princip je velmi působivý.
Výstava je zakončená deníčky, které umělec pořizuje na všech svých cestách do nejrůznějších zemí. Předem si je pečlivě připravuje, kombinuje v nich texty a jemné perokresby s kolážemi či asamblážemi, vkládá do nich lístky, vylisované rostliny či samolepky. Stejně jako v kolážích nebo barevných linorytech se v nich zrcadlí jeho až neskutečná trpělivost, spojená s nevyčerpatelnou tvůrčí invencí.
Michal Cihlář připravuje každou ze svých výstav velmi pečlivě, má pokaždé pro daný prostor dokonale vymyšlenou koncepci, v zásadě tedy nikdy nepotřebuje kurátora. Nevystavuje příliš často, ale jeho originálně řešené instalace vždy vzbuzují zaslouženou pozornost.
MICHAL CIHLÁŘ: TO JSEM SI TO POLEPIL Galerie Smečky, Praha, do 29. 6. |
