Dán, který miloval impresionisty. Národní galerie láká na výstavu mistrovských děl

Svědčí o tom i postupně narůstající řada výstav moderního evropského umění nebo projekty osvětlující a zdůrazňující místo a význam českých umělců v mezinárodních souvislostech.

Tentokrát se v paláci Kinských představuje pozoruhodná kolekce francouzských impresionistů z dánského muzea Ordrupgaard, pocházející především ze sbírky Wilhelma Hansena. Ten jako mladý zaměstnanec francouzské pojišťovny La Populaire často zajížděl do Paříže, kde navštěvoval četné výstavy výtvarného umění. Svou sbírku začal utvářet za první světové války. Ukázalo se, že měl mimořádný cit pro výběr kvalitních a zároveň progresivních umělců.

V této souvislosti je namístě připomenout, že velké sbírky francouzských impresionistů přirozeně vznikaly i v dalších zemích – ve Spojených státech amerických, Německu či Rusku. U nás inicioval velký státní nákup francouzského moderního umění, který se uskutečnil v roce 1923, historik umění Vincenc Kramář. Z Hansenova sídla Ordrupgaard na okraji Kodaně, které zásluhou sběratelovy ženy po jeho smrti přešlo do vlastnictví státu, se nakonec stalo muzeum umění. Hansen nakupoval nejen impresionisty (Claude Monet, Berthe Morisotová...), ale i postimpresionisty (Paul Gauguin, Paul Cézanne…). Postupně vytvořil obrovskou sbírku francouzského umění, obsahující několik set obrazů. Zajímala ho však i dřívější období dějin umění, zakoupil například i obrazy romantického malíře Eugena Delacroixe.

Známí i méně známí malíři...

V úvodu výstavy je instalován Monetův obraz Most Waterloo, zataženo (1903), který patří k umělcovým typickým dílům. Sběratel postupně získal velkou kolekci jeho obrazů, vynikajících mimořádným smyslem pro vyjádření krajinné atmosféry v průběhu různých denních i ročních dob a s nimi spojených světelných proměn. Vedle již zmíněného Eugena Delacroixe je v expozici zastoupen i představitel klasicismu Jean Auguste Dominique Ingres. Oba dokládají Hansenův širší pohled a schopnost pochopit celý vývoj, který impresionismu předcházel. O tom svědčí i nákupy malířů slavné Barbizonské školy (Jules Dupré, Théodore Rousseau, Charles-François Gaubigny…). Pro svou sbírku získal i obrazy Gustava Courbeta, zakladatele realismu, nebo Honoré Daumiera, který do malířství vnesl hluboké sociální cítění a cit pro výraznou nadsázku. Projevoval jej nejen v malbě, ale také v časopiseckých litografiích, nadčasovým způsobem kritizujících politické a společenské poměry. Je třeba se zmínit také o Alfredu Sisleym, dalším významném impresionistickém malíři, zastoupeném v expozici několika kvalitními obrazy. Jedním z vrcholných děl kolekce je Renoirova působivá studie k obrazu Bal du moulin de la Galette, ztvárňujícímu známou pařížskou zahradní tančírnu a s lehkostí a půvabem vyjadřujícím příjemnou letní náladu (výsledný obraz ovšem ve sbírce není). Život v Paříži přibližují i obrazy Camilla Pissarra, dalšího slavného impresionisty. Krásným obrazem je zastoupen sice poněkud méně známý, ale pozoruhodný malíř Armand Guillaumin.

... a jejich odlišné cesty

Kvalitní soubor obrazů na výstavě reprezentuje ranou i pozdější tvorbu Paula Gauguina, který dospěl od impresionismu k malbě, v níž své představy vyjadřoval prostřednictvím symbolů. Podněty nacházel nejdříve v Bretani a později v Tichomoří, kde dospěl ke svým vrcholným, hluboce působivým dílům. Vycházel z evropských tradic a především byl ovlivněn silně emotivním „primitivním“ uměním, které se vyvíjelo nezávisle na principech evropské kultury. Hansenovi se podařilo získat i obraz Paula Cézanna, který šel svou vlastní cestou, zcela odlišnou od Gauguina a stal se svou malbou založenou na přesně stanovených zákonitostech a přitom hlubokém citu pro ztvárnění krajiny legitimním předchůdcem kubismu. Výstavu pak zakončují zátiší takových osobností, jako byli Odilon Redon, Édouard Manet nebo Henri Matisse a portréty žen od Edgara Degase, Berthe Morisotové nebo Pierra-Augusta Renoira.

Zajímavé je srovnání se sbírkou francouzského moderního umění pražské Národní galerie, která byla kdysi k vidění v krásném prostředí Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, jehož výstavní prostory byly propojeny se zahradou se sochami a nyní ji lze navštívit ve Veletržním paláci. Tam jsou jednotliví umělci často zastoupeni menším počtem děl, ale zato většinou mimořádné kvality. Navíc jsou tu vynikající kubistické obrazy Pabla Picassa a Georgese Braqua právě z Kramářovy soukromé sbírky, kteří v Hansenově kolekci chybějí. V té sice nejsou všechna díla na vrcholné úrovni, ale celek je vyrovnaný a svědčí o sběratelově vytříbeném vkusu a postupně nabytých znalostech.