V neděli zahájí Dvořákovu Prahu orchestr italský, hned v pondělí očekáváme německý. Nikoho by asi nenapadlo zvát do Prahy Essenskou filharmonii, kdyby jejím šéfdirigentem nebyl už sedm let Tomáš Netopil. I bez něj je to ovšem orchestr se zajímavou tradicí, který málo cestuje, protože je zároveň orchestrem operním.
  |
Na festival se vrací podruhé, a zatímco před dvěma lety se skvěle představil se svým oblíbeným Richardem Straussem, letos přiveze zcela dvořákovský program. V něm se potkávají tři díla, která nemají typickou líbeznost. Jak Nokrurno H-dur, tak Klavírní koncert g-moll a Symfonie č. 7 d-moll jsou skladby překvapující vážností, zahloubaností i dramatickými kontrasty.
Tomáš Netopil do Essenu přivedl více Janáčka i Suka, což je tam vděčně přijímáno. Se svým orchestrem natočil i Martinů a tohoto Dvořáka v pondělí živě přenáší a zaznamená Český rozhlas Vltava. Sólista Ivo Kahánek navíc Dvořákův koncert g-moll loni nahrál s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou. Pokračuje tak v tradici výrazných českých klavíristů, kteří se za málo hraný Dvořákův instrumentální koncert dokázali postavit. Na programu jsou letos všechny čtyři Dvořákovy instrumentální koncerty. Ten houslový provede Gil Shaham, fenomenální americký houslista, jinak rezidenční umělec komorní řady. Vystoupí na sólovém večeru s klavírem, v triu, v kvintetech i s orchestrem.
Nejslavnější Dvořákův Violoncellový koncert č. 2 h-moll provede hned na zahajovacím koncertu Kian Soltani s Národním orchestrem italského rozhlasu už tuto neděli. A málo známý mladistvý Violoncellový koncert č. 1 provede Tomáš Jamník se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu už příští středu a rovněž v přímém rozhlasovém přenosu. Zazní i komorní verze obou violoncellových koncertů s klavírem v podání Jiřího Bárty a Terezie Fialové. Vedle mnoha nejznámějších Dvořákových děl je na programu také první verze jeho opery Král a uhlíř. Toto dílo komponoval Dvořák dvakrát, napodruhé úplně od začátku – takže koncertní provedení lze označit za novodobou světovou premiéru. Uvedeno bylo pouze jednou, v roce 1929, kdy ještě nemohla vzniknout ani rozhlasová nahrávka.
S Čajkovským do Japonska
Angažmá České filharmonie se letos točí kolem jediného jména – Petr Iljič Čajkovskij. Čeká nás postupně kombinace málo hrané symfonie Manfred s nejhranějším klavírním koncertem b-moll, mladistvě radostného Houslového koncertu D-dur a nejzávažnější Patetické symfonie a také Rokokové variace v kontrastu s velkorysou Pátou symfonií. Tedy programy, se kterými Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova vystoupí v nejbližších měsících v Japonsku, v Paříži a ve Vídni – v souvislosti s právě vydaným Kompletem Čajkovskij. Festival je zkrátka křižovatkou mnoha projektů a plánů světových agentur.
Jinak očekáváme dva výrazné pianisty, Iva Pogoreliče a Borise Giltburga. A možná naposledy zavítají do Prahy dva slavní světoví dirigenti. Zubin Mehta s Izraelskou filharmonií, kde byl padesát let šéfdirigentem, a Neeme Järvi s Estonským národním symfonickým orchestrem, velký milovník Talicha a dávný přítel české hudby.
