Klaun Pennywise se brání konci, jak může. Nové To je zbytečně natahované

Zlo se do městečka Derry vrací každých sedmadvacet let. Do kin ovšem nový výsledek práce režiséra Andyho Muschiettiho dorazil už po dvou letech, a diváci tak mohou mít ještě v živé paměti, co se dělo poté, kdy se malý Georgie při hře s papírovou loďkou setkal se strašlivým klaunem Pennywisem a zmizel v městské kanalizaci. Jeho starší bratr Bill, pronásledovaný výčitkami a vadou řeči, se spolu s partou kamarádů rozhodl přijít celé věci na kloub a postavit se příšeře na odpor.

Solidně odvedené strašení Billa Skarsgarda v masce zubatého klauna bylo jen jednou, méně významnou předností filmu To z roku 2017. Podstatnějším kladem Muschiettiho adaptace bylo, jak citlivě se jí podařilo mezi efektní hororové scény zakomponovat intimní příběh dětské party outsiderů, jejíž členové se musejí nejprve utkat se svými vlastními traumaty a postavit se reálným trapičům, aby posléze dokázali zdolat monstrum živící se jejich strachem. A slíbit si, že za 27 let, bude-li potřeba, znovu přispěchají do boje s Pennywisem.

Ještě jednou dokola

Děj nynější druhé kapitoly situované do oné nové kritické doby začíná homofobním útokem s tragickým vyústěním, které příliš nepodporuje ponaučení, že k porážce grázlů stačí se jich nebát a vysmát se jim. Teprve následně se objeví také Pennywise, který obnovuje své řádění a přiměje tím Mikea – jediného z party, kdo v Derry zůstal – aby oprášil dávný slib a povolal někdejší kamarády. Většina z nich skutečně přijede, ale ještě než se tak stane, odehraje se vlastně to relativně nejzajímavější z celého filmu – totiž transpozice někdejších výborně zahraných dětských postav do dospělých osob.

Vyděšená žena spálila hračku klauna z hororu To. Přijde si pro tebe, varoval ji Stephen King

Z původních představitelů se dost možná časem stanou hvězdy, v každém případě jejich rolí se teď hvězdy ujaly – koktavého Billieho v dospělosti hraje James McAvoy a Beverly, jedinou dívku v partě, jež se potýkala s domácím zneužíváním, nyní ztvárnila Jessica Chastainová. Vtipálka Richieho hraje Bill Hader, který je aktuálně oporou komediálního seriálu Barry.

Se všemi postavami si čas nějak pohrál, přesto nejsou trajektorie jejich životů nijak překvapivé, ba dá se říci, že pokračují až mechanicky – Bev je opět zneužívaná, jenže tentokrát životním partnerem, z prostořekého Richieho je stand-up komik a Pennywisem nejvíce poškozený Bill je autorem strašidelných příběhů. Společné mají všichni to, že ač dospělí, stále nejsou prosti někdejších traumat a strachů (což je asi hlavní sdělení Kapitoly 2). A také to, že si nikdo z nich nedokáže pořádně vzpomenout na to, co že se to před 27 lety vlastně událo, což má být způsobeno napolo tajemným, napolo přirozeně vysvětlitelným vytěsněním děsivých vzpomínek; bohužel však tím pádem jejich setkání dlouho působí jako terapie pacientů s Alzheimerovou chorobou.

Zajímavost zestárlých dětí se pohříchu brzy vyčerpá a dál už není mnoho co nového nabídnout – opět se bojuje se zákeřným klaunem, který si tu a tam vyhlédne nějakou novou oběť, ve variacích se opakují někdejší situace a konflikty a ve flashbacích či dodatcích se zopakuje málem celý minulý film. Pennywise se může přetrhnout, aby byl ještě strašlivější než dřív, ale popravdě nemá koho doopravdy vyděsit, zejména když mají na film zakázaný přístup děti do 15 let.

Fanoušky Stephena Kinga jistě potěší jeho herecká etuda, ani to však není opora, na níž by se dalo stavět příliš dlouho. Vítězství nad klaunem je opět jaksi filozoficky zdůvodněno, ale ze všeho nejvíc přichází zjevně proto, že diváci už tou dobou sedí v kině opravdu dlouho a je čas je propustit. I tak ovšem Pennywise vzdoruje svému konci o dvě a tři čtvrtě hodiny déle, než by bylo bezpodmínečně nutné.