Jak se to vůbec přihodilo, že jste nechal stranou svou domovskou kapelu a album jste natočil s producentem Petrem Ostrouchovem a jeho kapelou Blue Shadows?
Někdy před pěti lety jsme plánovali natočit nový materiál, ale – když to zkrátím – ten materiál se prostě nekonal… Měl jsem jen pět nebo šest svých písní, ale to na album nestačilo. Na nedostatku dalšího materiálu se to pak zadrhlo. S Petrem Ostrouchovem jsme mezitím hráli na předávání Českých lvů. Zpíval jsem tam se synem Adamem Variaci na renesanční téma v Petrově aranžmá. Později jsme si zavolali a zjistili jsme, že zájem o další spolupráci je oboustranný, symbolicky jsme si po telefonu padli do náruče. Já jsem si sice původně myslel, že by na albu mohli hrát i někteří členové ETC…, ale Petr mi doporučil svůj okruh senzačních muzikantů. A musím uznat, že jsou opravdu výborní. Výsledek je pro mě hodně zajímavý.
  |
Václav Hrabě, autor verše, podle nějž jste album nazvali, zemřel ve 24 letech. Přesto jeho text Jednou působí, jako by jej psal velmi zralý muž. Jak jste se s touto básní, kterou pro vás zhudebnil právě Petr Ostrouchov, setkal?
Petr mě s ní překvapil. Když jsem byl mladý, seznamoval jsem se s Hrabětem prostřednictvím cyklostylovaných papírů, protože v té době jeho verše knižně nevyšly. Ale tuto báseň jsem tehdy vůbec nezaregistroval. Byl jsem tedy překvapený a odvážně si myslím, že ve svých dvaasedmdesáti letech ji mohu zpívat. Vždyť jsem možná už přezrálý muž.
Vedle veršů dalších básníků, Jana Skácela, Bohuslava Reynka nebo Františka Gellnera, na albu zpíváte také jednu báseň Jiřího Ortena, dalšího autora, který zemřel mladý...
Přesně tak. A i toto pro mě bylo překvapení, protože Ortena jsem nikdy moc nečetl. Více mě zajímali američtí beatnici a vůbec jsem inklinoval ke spontánní poezii, za kterou člověk v podvědomí slyšel jazz nebo blues. Takto se ve mně pojilo nadšení pro poezii a hudbu. Jistou iniciaci ve smyslu setkání s poezií pro mne představovalo také společné hraní s Vláďou Mertou, který je sám také významným básníkem. Ovlivnil mě on i další členové sdružení Šafrán.
Píseň Bratři připomíná váš nedávný příběh, kdy jste jako sedmdesátiletý muž objevil velkou část ztracené rodiny. Díky natáčení filmu Nechte zpívat Mišíka se přišlo na to, že za oceánem žijí vaši sourozenci.
Ano, když jsem byl malý, maminka mi řekla, že se můj otec jmenoval John, že byl Američan a že zahynul v 50. letech v Koreji. Celý svůj život jsem tedy žil v domnění, že padl. A pátrat jsem po něm za minulého režimu ani nemohl. A teď se stal zázrak. Shledal jsem, že mám ve Spojených státech pět bratrů a jednu sestru. Ale bohužel loni už dva z těch bratrů zemřeli. Potkali jsme se tedy pozdě. Ale přece... Děkuju za to.
A jak vznikl nápad přetvořit tento silný příběh do písně?
Píseň přinesl Petr Ostrouchov, a to s českým a anglickým textem. Mně přišlo trochu choulostivé podat to takto ve zkratce, bál jsem se patosu, ale nakonec myslím, že to dopadlo dobře. Jen jsem český text lehce přizpůsobil tomu, co jsem opravdu prožil: Nechtěl jsem znát svého otce, ale zároveň jsem toužil po nějakém tátovi, s kterým bych si mohl hrát.
Vy sám ovšem zpíváte jen tu českou část textu.
Ano, tu anglickou zpívá Paul Brady, což je irský zpěvák. Předkové mého tatínka pocházeli z Irska, a i ve mně je tedy částečně irská krev. Irský zpěvák na desce, to je splněný sen.
Když jste cítil potřebu text písně Bratři mírně poupravit, aby vás pravdivě charakterizoval, snažíte se, aby o vás něco vypovídaly i vaše autorské texty? Nebo jde prostě o nějakou stylizaci?
Já takto nepřemýšlím. To se tak nad ránem probudíte a před očima se vám začnou spontánně rýsovat verše. Někdy opravdu píšu vlastní příběhy ze života. Na albu mám například píseň Devizový příslib, která se opravdu celá odehrála tak, jak to zpívám. Jen jsem si k tomu přimyslel rýmy. Ne úplně obvyklý text má píseň Rekrut. Tu jsem složil v nemocnici, kde jsem ležel s plicní embolií. Četl jsem tam knihu Mink od Williama Faulknera a jeho styl psaní mě inspiroval k méně obvyklému tématu. Jinak mi manželka říká, že jsem v textech monotematický: ženský, popíjení a noční život.
Co kromě čtení rád děláte? Najdete si čas na poslech hudby svých kolegů?
Nepouštím si moc často konkrétní alba, ale rád poslouchám jednu senzační jazzovou stanici ze Seattlu. Jinak mám v poslední době rád ticho a také povídání s přáteli a sousedy.
Album jste tedy nahrál s Blue Shadows, ale jinak dál koncertujete s domovskými ETC… Kdo vás bude doprovázet na křtu 24. listopadu v Divadle Archa?
Doprovázet mě budou muzikanti z Blue Shadows, přijet by měl také Paul Brady. A máme také v plánu pozvat Pavlu Skálu a Vláďu Pavlíčka z ETC... a Olina Nejezchlebu. Bude to ale ojedinělý večer, jinak budu dál koncertovat s ETC...
