Divadelníci se věnovali náhradní činnosti, šili roušky pro azylové domy, záznamy některých jejich inscenací jsou na webu. Pokud se v červnu situace skutečně a definitivně rozvolní, divadlo uvede premiéru studiové inscenace Kabinet zázraků, která je určena pro vyšší ročníky mateřských škol, text napsala Marie Homolová. „Je to divadelní úvod do toho, jak funguje Země, vlastně se tu ukazují zemské živly, oheň, vítr, voda. A ty si herci berou z kabinetu a díky loutkářským technikám je různě rozžívají a vypadá to moc hezky i je to pro děti atraktivní.“
Takže takový je plán, ale až se otevře, nebude to jednoduché, školky budou mít problém s dětmi chodit do jiných prostor. To si Doubrava uvědomuje a říká, že se zpočátku bude hrát pro menší počet dětí, tak maximálně třicet. Ale ještě před létem by chtěli inscenaci uvést i pro plné publikum. „Zároveň připravujeme další inscenaci, Tomáš Dvořák režíruje Boj o oheň, který napsal Vít Peřina. Bude to celosouborová inscenace a tématem je pravěk, půjde v ní o dva znepřátelené klany, které se perou o mamuta a jiné komodity, a v jedné té rodině je holka a v druhé kluk. Spojili jsme se s loutkářem a sochařem Petrem Kavanem, který pro inscenaci vytváří loutky, autorem scénografie je Kamil Bělohlávek, který dostal Cenu divadelní kritiky za inscenaci Jsou místa...“
Naivní divadlo pochopitelně cítí finanční dopady a vzhledem k tomu, že jde o špičkovou loutkovou scénu a české loutky mají ve světě stále dobrý zvuk, přišlo kromě běžného hraní i o plánované zahraniční zájezdy. „Trpíme propadem tržeb, měli jsme být v létě v Koreji, Izraeli a Finsku, a nikam nemůžeme. Na podzim bylo v plánu Japonsko, moc by chtěli, abychom přijeli, ale nedokážeme odhadnout, jak to bude, tím spíš, že tam teď přišla druhá vlna infekce. I když se začne hrát, budeme mít skluz a budoucnost je stále nejistá. Já si raději nic nepředstavuji, protože pořád nevíme, co se stane, může přijít druhá vlna a všechny plány budou v troskách,“ obává se Doubrava.
Divadlo nadále nabízí inscenace na webu ke zhlédnutí ratis, je o ně zájem, ale živé divadlo všem chybí. „Dostal jsem krásný dopis z jedné soukromé školy, kde se všichni dívali na jedno naše představení. Moc se jim líbilo a chtěli nám za každého diváka zaplatit padesát korun. To mě skoro dojalo a napsal jsem jim, že nic nechceme, ať raději přijedou, až to půjde. Letos to nějak ustojíme, ale příští rok budeme všichni zírat, budou velké propady rozpočtů, ale to by byla pořád ta lepší varianta. Ta horší je, kdyby přišla další vlna, ale všichni doufáme, že nepřijde,“ uzavírá ředitel.
