„Snažili jsme se udělat filmový portrét, jaký tu není. Bez sentimentu a patosu, zato s humorem. Energický a podvratný. S hlasitou muzikou, a především pokud možno upřímný a emocionální, lidský,“ uvedl Šafránek.
V otevřené zpovědi jednoho z představitelů československé populární hudby využil Šafránek současné záběry i rozsáhlý archivní materiál. Popisuje jeho životní cestu od nesmělého brýlatého člena skupiny Modus k sebevědomému hitmakerovi, který natáčí písně se slavnými britskými muzikanty ve studiích Abbey Road. Vedle okamžiků štěstí zaznamenává i těžké Žbirkovy chvíle, ztrátu bratra, vyhazov z kapely, vyrovnávání s havárií blízké osoby, svody komunistické strany v době socialismu, odchod do ústraní i velký návrat.
„Mekyho jsme sledovali téměř rok. Připadá mi, že žije ve svém vlastním světě, kde hraje hlavní roli hudba. Pořád si prozpěvuje, notuje. Má osobitý, velmi nakažlivý smysl pro humor,“ konstatoval Šafránek.
Sedmašedesátiletý skladatel a zpěvák Žbirka se v roce 1982 stal prvním slovenským Zlatým slavíkem a po Waldemaru Matuškovi byl druhým, kdo dokázal porazit Karla Gotta. Své zatím poslední album vydal předloni pod názvem Double Album.
