Samozřejmě má tento snímek („první díl revoluční husitské trilogie“) v dějinách české kinematografie významné místo, ať už jako doklad doby svého vzniku, jako záznam hereckého projevu Zdeňka Štěpánka nebo jako připomínka umění Jiřího Trnky, který obstaral jeho výtvarnou stránku. Pokud jde o samotného Jana Husa, dosáhnou zájemci přesnějšího vyobrazení, když si doma vytvoří živé obrazy podle známého Cimrmanova návodu.
  |
V Americe se nyní filmy poznamenané dobou svého vzniku opatřují vysvětlujícími komentáři, nám by to asi připadalo trochu přehnané, navíc tenhle film obsahuje vysvětlující komentář už z doby svého vzniku („Boj proti feudálnímu útisku mohl vésti Hus jen formou náboženskou. A tak volaje po vítězství boží pravdy, volal tím pro spravedlivém společenském řádu“), a ten mluví tak zřetelně, že žádný další patrně ani není potřeba.
Snad jen pro pořádek můžeme připomenout, že spravedlivý společenský řád, po kterém prý Hus volal, umučil čtyři roky před natočením Vávrova snímku faráře Josefa Toufara, množství dalších církevních představitelů uvrhl do těžkého žaláře (Karel Otčenášek byl odsouzen právě v roce 1954 za to, že se nechal vysvětit na biskupa bez státního souhlasu) a celkově rozpoutal proti církvi a věřícím drtivou kampaň, do níž svým proticírkevním zápalem zapadl i tento snímek.
Není sporu o tom, že by Vávrův film měl být přístupný ke zhlédnutí, ale zařadit toto ideologicky zmanipulované dílo jako hlavní příspěvek k uctění Husovy památky, to je buď ignorance, nebo vyjádření postoje. Když se tak děje zrovna v době, kdy nová radní České televize dokáže šermovat svým katolictvím a zároveň si notovat s komunisty, vypadá to skoro jako dárek na její přivítanou.
