Lidovky.cz

RECENZE: Jak být dobrou ženou. Ze zpátečnice revolucionářkou v několika jednoduchých krocích

Kultura

  12:00
PAŘÍŽ - Ve francouzských komediích je možné prakticky cokoliv. Tedy i to, aby se staromódní ředitelka konzervativní dívčí školy vydala s písní na rtech podpořit pařížské nepokoje v máji 1968.

Snímek Jak býti dobrou ženou (2020). Režie: Martin Provost. foto: CINEMART

Hlavní hrdinkou filmu, který začíná kokrháním kohouta, je pedagožka jménem Paulette (Juliette Binocheová), která se svým o dost starším manželem Robertem (François Berléand) na venkově vlastní a vede rodinnou školu, jež má připravit frekventantky na jediné – být dobrými manželkami. Píše se rok 1967, ovšem náplň výuky a školní řád spadají spíš do 19. století. To většině žákyň pochopitelně nevyhovuje a soukromě si doplňují vzdělání především v oblasti pohlavní zdravovědy. Některé z nich se také vůbec vdát nechtějí, protože to neodpovídá jejich sexuální orientaci, a tak navazují vztahy mezi sebou.

Snímek Jak býti dobrou ženou (2020). Režie: Martin Provost.
Snímek Jak býti dobrou ženou (2020). Režie: Martin Provost.

To se ovšem zcela míjí s bezvýhradně patriarchálním a staromódní morálkou sešněrovaným modelem světa, který ve svém ústavu buduje a upevňuje Paulette. Pomáhají jí v tom ještě přísná a pověrčivá jeptiška Marie-Thérese a poněkud podivínská Paulettina švagrová, kuchařka Gilberte.

Zlom nastane, když Robert náhle zemře a Paulette musí školu řídit sama. Zjistí přitom, že manžel podnik dramaticky zadlužil – a o to víc se nyní musejí všichni ohánět. Paulette se při té příležitosti setká se svou dávnou láskou Andrém a po počátečním zdráhání staronovému dobrodružství zcela propadne. Ponenáhlu se z ní stává úplně jiná žena, pro niž jsou hodnotami tolerance, odvaha a ženské sebevědomí. Tytéž hodnoty začnou čím dál důrazněji vyznávat i studentky.

Škola na pokraji krachu a rebelie je kupodivu vybrána k účasti ve finále velké televizní soutěže zaměřené na dokonalé řízení chodu domácnosti, a vypraví se proto do Paříže – právě ve chvíli, kdy tam propukají známé studentské bouře. Jelikož jsou silnice zablokované, vydávají se všechny ženy do hlavního města pěšky, respektive v taneční choreografii, neboť zde se film mění v energické muzikálové číslo. Dívky při něm bojovně vyslovují jména svých ženských vzorů, jako jsou George Sand nebo Marie Curie (věci příliš nepomáhá, že se některá jména brzy opakují), Paulette mladistvě máchá rukama a vše spěje k radostnému zapojení do boje za socialismus.

Je to celé samozřejmě přinejlepším letní oddechovka, která ani moc nepředstírá, že by se závažnějšími tématy více než jen koketovala. Režisér (a původně herec) Martin Provost měl přitom před nějakým časem našlápnuto k poněkud vyšším cílům.

Velký úspěch slavil zejména s životopisným snímkem Séraphine z roku 2008. Příběh prosté, ale nesmírně talentované malířky z francouzského venkova a jejího mecenáše, německého sběratele Wilhelma Uhdeho, tehdy takřka na celé čáře (paradoxně kromě ceny za režii) ovládl francouzské filmové ceny César.

Provost si odtud do svého aktuálního díla přivedl tehdejší představitelku titulní postavy Yolande Moreauovou a obsadil ji do role Paulettiny švagrové Gilberte. Oběma filmům je společná též režisérova touha zalidňovat své nekomplikovaně vyprávěné příběhy milými osobami (když ne na první pohled, pak na druhý už jistě) a temnější stránky života sice nezastírat, ale ani je neatakovat do žádné opravdu bolestné hloubky. I když se v případě Séraphine nemohl vyhnout faktu, že malířka trávila závěr života v ústavu pro choromyslné, předložil divákům takřka idylické vyústění.

Povrchně a bezbolestně

Podobně v nynějším filmu nedopustí, aby hlavní hrdinka (navíc v podání tak sympatické hvězdy) zůstala na špatné straně barikády, prožila nějaký skutečný konflikt či se musela zodpovídat za škody, které zřejmě svým urputným zpátečnictvím působila generacím dívek. Proměna se odehraje laskavě a bezbolestně, prostě se stačí zamilovat. (Tím to Provost pravděpodobně prohrál i u feministek, protože tu stvořil další ženu, která ke své transformaci potřebovala muže.) Na komediální žánr lze jistě svést mnohé, ale v tomto případě Paulette (a co teprve jeptiška Marie-Thérese, jež se též připojí k odhodlanému pochodu na Paříž) míří spíš tam, kde kdysi skončila nebohá Séraphine.

Snímek částečně zachraňuje příležitostná situační komika či třeba poměrně zdařilá parodie na dobové televizní vysílání. Jsou to ovšem jen lepší záplaty v celkově hodně chatrném, byť možná původně docela ambiciózním patchworku.

JAK BÝTI DOBROU ŽENOU

Francie, Belgie 2020

Režie: Martin Provost

Hrají: Juliette Binoche, Yolande Moreau, Noémie Lvovsky ad.

Premiéra 16. 7.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.