Album sestavil kytarista a vůdčí hudební duch kapely Peter Bálik, když se během jarního koronavirového lockdownu probíral nahrávkami, které se z různých důvodů nedostaly na řadová alba Živých kvetů. „Místy jsem žasl nad tím, jaké hlouposti jsme natočili, u jiných jsem si říkal, jaká je škoda, že jsme je neudělali líp. Ale v případě některých nahrávek začaly přicházet momenty čiré radosti a vnitřní spokojenosti z věcí, které se zdály být nadobro ztracené. Po prvním poslechu bylo jasné, že v nich stále proudí život,“ říká Bálik.
Nejde ale jen o ryze archivní výběr. Album rámují dvě nahrávky z letošního roku. Na úvod nadějeplná covid-písnička Salutuj, kterou natočili členové kapely „korespondenčně“ na svá domácí nahrávací zařízení stopu po stopě, na závěr pak Cesty, ktoré nevedú nikam. Příběh jejího vzniku je popsán spolu s dalšími na obalu.
Mezi rarity patří několik coververzí. Výrazná je skutečně velmi zdařilá úprava písně Deža Ursinyho a Ivana Štrpky Ranné správy. Nahrávku této písně původně vydaly Živé kvety na výroční kompilaci svého mateřského hudebního vydavatelství Slnko Records Pozdrav Slnku. A další výročí, tentokrát české kapely Mňága a Žďorp, vygenerovalo další pěknou coververzi, mňágovského hitu Spaste svoje duše ve slovenštině. Coververzí svého druhu je i písnička Chuligán, ukázka bratislavského městského folkloru s neznámým autorem, typický floutkovský rock´n´roll, který basista Živých kvetů Juraj Mironov zná z drsné bratiskavské dělnické kolonie zvané Dynamitka. „Chuligána jsem slyšel v mnoha verzích, tahle naše je kompilací všeho, co jsem si zapamatoval od hasiče Frida a nočního vrátného Harryho,“ říká.
Mezi původními songy zaujme především hodně syrový protestsong Hranice, původně vzniklý pro filmový dokument Fedora Gála o osudu romské dívky Natálky, která byla v roce 2009 po celém těle popálena při útoku neonacistů. V neučesanosti a až punkové útočnosti songu ukazují Živé kvety svoji nejsilnější polohu kapely, které rozhodně „není všecko jedno“.
Zajímavým vhledem do tvorby Živých kvetů je písnička Náhodou, natočená jen Lucií Piussi, Petrem Bálikem, automatickým bubeníkem a na kytaru hostujícím známým slovenským alternativistou Martinem Burlasem. „Pokusili jsme se ji nahrát na poslední dvě alba, ale nikdy to nevyšlo. Nakonec zůstalo jen tohle staré demo, které je vlastně svým způsobem tak dokonalé, že ho kapela nikdy netrumfla,“ říká Bálik.
Přestože je album vlastně „uměle“ poslepované, až překvapivě drží pohromadě, je vystavěno s určitou logikou, dotýká se vlastně všech zásadních poloh tvorby Živých kvetů, a ty ne úplně běžné zajímavě připomíná.